Co prohlásili vs. co vlastně věděli o Sýrii?
Autor: leho | dne: April 8, 2017
Titulek je částečně převzatý z Powerlineblog.com. Nikdy jsem nevěřil, že by Obamova administrativa byla vůbec něco schopna dohodnout včetně smlouvy o likvidaci chemických zbraní v Sýrii mezi Ruskem, Sýrii a Spojenými státy. Mé zlé tušení mě vskutku nezklamalo. Smlouva z roku 2014 byl pouze cár papíru se zcela zřejmým účelem v podobě bodů pro volební kampaň demokratů a zvláště Hillary Clinton během následujích dvou let.
Zde je video tehdejšího ministra zahraničí Johna Kerry ze 31. října 2014 o smlouvě likvidace chemických zbraní v Sýrii. U nás se říká, “…a picture is worth of thousand words…”. Neboli Johna Kerryho viděti, atd. Video zde:
Článek Obama Administration Knew Syria Still Had Chemical Weapons, Despite Saying Otherwise v periodiku The Weekly Standard sumarizuje fakta o smlouvě. Zvláště stojí za to prohlášení poradkyně pro národní bezpečnost Susan Rice o likvidaci chemických zbraní v Sýrii v rozhovoru s NPR (National Public Radio) v lednu tohoto roku Obama Adviser Susan Rice Cites Syrian War As Biggest Disappointment. Připomínám, že jsem se o Susan Rice zmiňoval již v předchozím příspěvku na Nezvědavci Watergate 2.0.
Podle všeho Obamova administrativa si byla velmi dobře vědoma, že smlouva je pouze cár papíru a byla uzavřena pouze a jenom proto, aby demokratická strana měla materiál pro volební kampaně do kongresu a senátu v následujících letech včetně volební kampaně pro demokratickou prezidentskou kandidátku Hillary Clinton.
Na Facebooku jsem sdílel linku na video, jak útok v Sýrii vypadal, opravdu pro silné nervy: video po chemickém útoku
Jinak řečeno, nemohou být žádné pochyby, že Washingtonská bažina potřebuje pořádně vysušit!
Jisté členstvo Obamovy administrativy by mělo být za tohle postaveno před podobný soud, před jaký byli postaveni nacističtí pohlaváři. A nejen za tohle!
Vikárka, L.P. 12. července roku 1888, hodina večerní
Autor: leho | dne: April 7, 2017
Časy se vůbec nemění. Na Vikárce L.P. 1888 nebo dnes U Dvou koček či v interntové diskuzi na iDnes, je to jedno. Prohoďme témata, např. Trump a Putin, a můžeme napsat úplně tu samou kapitolu o panu Broučkovi:
Na Vikárce bylo právě několik hostů a brzy rozproudil se obecný hovor, k němuž látku poskytovala – jako zde tak často – romantická minulost. Vždyť tu v obvodu zámeckém všechno takořka žije a namnoze tyje z minulosti. Najdeš zde kanovníky a jiné duchovensvo, mající z odkazů dávné zbožnosti službu a bydlo při starobylé katedrále; najdeš tu sakristány, kterým týž velebný památník dává obživu a leckterý mimořádný příspěvek z kapes umění milovných cestovatelů; najdeš zde několik zámeckých služebníků, kteří v osiřelém hradě obcházejí jako teskné stíny pohynulé slávy; najdeš tu šlechtičny tereziánskéhí ústavu, které nikterak neruší starožitný ráz okolí; najdeš zde chudinu, bydlící v trpasličích, zvenčí idylicky nalíčených, ke staré hradní zdi přilepených jesličkách Zlaté uličky, té uličky, kde bys našel asi právě tolik zlata jako v kelímkách Rudolfových alchymistů, jejichž bývalé laboratoře sem jalová pověst položila, – té uličky, v níž snad leckterý novověký obvyvatel nepovšimnut hladoví v sousedství děsně romantických hladomoren, kam duše útlocitné sprotpitných vstup si kupují, aby trnuly nad barbarstvím věků minulých; najdeš tu rozmanité skromné obyvatelstvo jiných domků a domů, nalepených na šedivé, polozřícené hradby a věže, jen po tom nejhlavnějším, co patří k lepému a slavnému sídlu královskému, nadarmo se ohlížíš…
Dnešní zábavu na Vikárce zajájily staré hradní věže a hrůzné jejich žaláře. Pan Würfel vypravoval, kterak se spustil jednou po rumpále do nejhlubšího sklepení Daliborky, do bývalé hladomorny, a co tam všechno spatřil. Povzbuzen dojmem svého vypravování přidal zprávu o podzemních chodbách, které při kopání základů pro novou stavbu chrámovou byly objeveny a do nichž samojediný vnikl. Po stupních dobře zachovaných sestoupil pod zemi a našel tam dvě, bohužel zasypané chodby, z nichž jedna vedla patrně přímo pod Vikárkou do Jeleního příkopu, druhá však bůhvíkam.
Poslední zvěst účinkovala mocně na pana Broučka, pro něhož takové chodby mívaly odjakživa zvláštní příšerně pikantní půvab. Chopil se tedy živě nového předmětu a vyslovil náhled, že ony podzemní chodby jsou bezpochyby pouhým útržkem celé sítě tajných východů, jimiž králové v době nebezbečí mohli z hradu vyváznouti v tu stranu, kam se jim právě nejlépe hodilo. Ani žádný obyčejný hrad rytířský nelze si mysliti bez takových podzemních opatření, neřku-li staré královské sídlo, tak často ohrožované nepřátelskými útoky. Nějaký profesor, který dnes na Vikárku zabloudil, provázel výklad pana domácího dvojsmyslným úsměvem a prohodil ironicky, že nám bohužel historie nezachovala zpráv o některém králi, který by byl podzemní cestou z pražského hradu unikl. Pan Brouček odbyl naivní námitku podle zásluhy.
“Ale, ale pane profesore,” pravil, klepaje si výmluvně prstem na čelo, “snad nemyslíte, že byli staří králové tak hloupí, aby někomu vyzvonili, kudy tajně z hradu utíkají?! Byly by to pěkné tajné chodby, o kterých by profesoří dějepisu ve školách přednášleli. To je rozum! Vždyť je známo, že i dělníci, kteří takové chodby kopali, mívali oči zavázané a bývali hned po vykonaném díle odpraveni.”
Tyto zevrubné zprávy měl pan domácí z dotčených již rytířských románů, v nichž se dočetl za mlada tolikerých podrobností o tajných chodbách, že mohl právem vystupovati jako znalec v tomto oboru podzemního stavitelství.
Jiný host přidal se na jeho stranu a mínil, že as ty podzemní chodby zvláště dobře se hodily králi Václavovi, který tudy mohl vycházeti s nerozlučným katem na svá noční dobrodružství a v čas potřeby unikati nástrahám nepřátelského panstva do některého ze svých domů uprostřed města.
“Snad nějakým průkopem pod řečištěm vltavským?” otázal se posměšně profesor. “Neboť, jak povědomo, ze tří královských domů Václava IV. ležely dva na Starém Městě a třetí dokonce až na Zderaze.”
“Velmi možná, že takovým průkopem!” odsekl příkře pan Brouček, podrážděn již pohrdlivým způsobem a tónem nadutého profesora. “Či snad myslíte, že by takový tunel nikdo neprovedl? Dávno již četl jsem o průkopu pod řekou Temží v Londýně a tuhle stálo ve všech novinách, že chtějí prokopati veliký tunel pod mořským dnem z Anglicka do Francouzska. Prosím!”
“Ale, ale, drahý pane! Co je možno za našich dnů – za nynější pokročilé techniky – ” začal profesor, usmívaje se dále svým hrdopyšným způsobem; ale Broučkův spolubojovník přerušil prudce tyto výklady. “Oho, snad nemyslíte, pane profesore, že za stará neuměli se zavrtat právě tak pořádně do země jako nyní! O tom by vás mohly nejlépe poučit příbramské doly nebo třeba kutnohorský Osel!”
“Bodejť že každý osel!” dotvrdil rozdrážděný pan Brouček, který náhodou o kutnohorském dolu toho jména neměl tušení. “Sám bych vám mohl jmenovat rytířské hrady, od kterých vedly tajné chodby pod horami a doly, skalami a lesy až k jiným hradům něklik mil cesty vzdáleným – několik mil – rozumíme, a to je něco více než krátký tunel pod Vltavou. Na příklad od hradu Eulensteinu až k hradu Teufelsburgu – pamatuju-li se dobře. Ale tehdáž odbyly se takové věci v tichosti, kdežto nyní tropí se po celém světě pekelný povyk ledajakou prokopnutou úžinou!”
Netřeba podotknouti, že také hrady Eulenstein a Teufelsburg, o jejichž poloze nemohu čtenáře poučiti, byly výtěžkem mladistvé rytířské páně Broučkovy.
V debatě, která nabývala každou chvilkou větší živosti a vášnivosti, účastnili se horlivě tamní, vyjma jediného – pana Würfla, který myl sklenice vyprazdňované. Největší práci měl s oběma sklenicemi pana domácího. Brouček stává se totiž v poslední době starostlivějším o své zdraví a dbá toho, aby pivo bylo řádně odstálé, pročež si dává přinášeti dvě sklenice najednou, které se mu nyní výborně hodily k demonstrování polohy hradů Eulensteinu a Teufelsburgu. Posádky hradní představoval obsah obou sklenic a tajnou podzemní chodbu páně Broučkovo vlastní hrdlo, jímž upláchla obyčejně posádka Teufelsburgu dříve, než stačil pan Würfel zásobiti Eulenstein novými silami. Ba, pan domácí vzpomněl si ještě na třetí hrad, jakýs Unkenfels, mající s oněmi také podzemní spojení, a rozšiřoval své demonstrace i tímto směrem, až ho profesor důtklivě upozornil, že domnělý Unkenfels jest jeho (profesorova) vlastní sklenice a nemá dnes pranic co činiti s tajnou chodbou pana domácího.
Řečnický boj skončil úplným vítězstvím pana Broučka. Odpůrce za opůrcem poražen dával se na útěk, až posléze náš hrdina zůstal na opanovaném bojišti samoten s panem Würflem, který další jeho výklady sice provázel naprostým souhlasem, ale přitom vytrvale porovnával své remontoirky s nástěnnými hodinami. Čtenáři “Výletu do Měsíce” znají již význam tohoto konání a nepodiví se tedy, že pan domácí po chvíli zaplatil svůj řád a svou známou měsíční chůzí opustil hostinskou světnici.
…
Zdroj:
Čech, S. (1888). Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. (Druhé ed., pp. 10-13). Brno, Česká Republika: Tribun EU, s.r.o.
Watergate 2.0
Autor: leho | dne: April 5, 2017
Dnešní americká politická scéna se mi jeví jako naprosto fascinující. Na jedné straně se nic neděje a jedná se pouze o lživou diverzi, na druhé se mluví o skandálu ještě daleko horším než Watergate v roce 1974.
Jedna strana, myslím tím stranický tisk demokratické strany New York Times, ABC, NBC, CNN, atd., buď odposlechy úplně ignoruje nebo skandál odbyde jako například CNN pouze dvouminutovým videem o jakési diverzi, zatímco ta druhá strana, což je mezi masovými médii pouze FoxNews, máme hned celou sadu úvodníků o skandálu nevídaného rozsahu. Možná jim ale trochu křivdím, na MSNBC je zhruba čtvrthodinové interview se Susan Rice, která je od včerejška v samém centru toho všeho:
https://www.youtube.com/watch?v=bFc5YsLq6zs
Na první pohled by si člověk mohl i myslet, že Susan Rice je důvěryhodná osoba. Ale ona není. Její lži o útoku v Benghází v září roku 2012 jsou dnes legendou:
Pro vyváženost argumentu uvedu kvalifikovaný rozbor inteview na Powerlineblog v článku SUSAN RICE DOESN’T DENY UNMASKING TRUMP ASSOCIATES a reakci legendárního komentátora FoxNews Billa O’Reilly:
Takže diverze, či fakt a tudíž Watergate 2.0? Zatím nezbývá než zacitovat slogan FoxNews “I report, you decide” a přisadit si na druhou možnost z mnoha důvodů. O tom ale zase někdy příště.
O filmové cenzuře
Autor: leho | dne: April 3, 2017
Tento příspěvek napsal už před nějakým časem Jan Jelínek do diskuze k článku na iDnes „Vypustit pinďoura a psance této země“. Jak pracovala filmová cenzura (linka na vlákno disuze – příspěvek uveřejněn 19.8.2016 19:38). Doslovné znění příspěvku týkající se filmové cenzury 60. let v ČSSR:
Ale byly i komické příhody. Pracoval jsem 23 let jako režisér Krátkého filmu Praha a pamatuji, že jsme natočili několik lidí a cenzura řekla: “Ti všichni soudruzi tam patří, ale můžete vymazat tohohle, ten k nim nepatří?” Nebo jsme soutěžili, kdo dokáže do dokumentu dostat náměstí s kostelem. Kostel, kříž u cesty, boží muka – to vše nesmělo být v záběru. Takže jsme vymýšleli “palácové psíčky”, špeky, na které šlo cenzora nachytat, aby si nevšiml jiné věci. Většinou se to podařilo a my “psíčka” s klidem vystřihli.
Ale bývalo hůř až zle. V týdeníku těsně po roce 1968 se objevil záběr Husáka, jak řekne cosi nějaké jeřábnici. Zhruba 3 až 5 vteřin záběru. Tehdy jsme měli nové vedení Zpravodajského filmu, tedy skupiny, kde vznikal Československý filmový týdeník, snad si na něj někdo ještě vzpomene. Naveleli k nám kovaného soudruha Jasoně X. a jeho milenku, která připomínala postavou hrušku. Když ti dva viděli onen záběr, k němuž byl komentář (klasicky) “Soudruh Husán navštívil (dejme tomu) Stalinovy závody.” Leč dvojice odborníků na umění trvala na tom, že tam musí být:
“Generální tajemník Komunistické strany soudruh Gustáv Husák při návštěvě Stalinových závodů v Horní Dolní setrval v dlouhém a srdečném rozhovoru se soudružkou Marií Pumprnáglovou, která mu slíbila, že na protest proti rozvracečům našeho státu na svém jeřábu sovětské výroby splní svůj závazek o rok dříve. Soudruh generální tajemník poté …” (A ještě třicet dalších vět!)
A trvali na tom, že když tam jimi vymyšlený komentář nedám, mohu už pozítří zametat ulice v Nuslích…
Časopis Západ na ožehavé téma
Autor: leho | dne: March 2, 2017
Posledních pár let mého exilu v USA jsem odebíral časopis Západ. Vycházel od roku 1979 až do roku 1993 a to obměsíc, ročník měl tedy šest čísel. Celý náklad tohoto pozoruhodného časopisu je možno stáhnout z webu Ústavu pro studium totalitních režimů, zatím na staré verzi webu http://old.ustrcr.cz/cs/archiv-casopisu-zapad-1979-1993. Bohužel, jak se stává téměř vždy s webkami veřejných institucí, stahování není jednoduché, je velmi pomalé a zabere hodně času. Nicméně minulý měsíc se mi podařilo stáhnout všechna čísla, která vyšla během totality a pár čísel z roku 1990.
Podle mého názoru, tento časopis je nejlepší periodikum jaké kdy vycházelo v českém jazyce, možná pouze dnešní Respekt by se dal se Západem srovnávat. Kvůli pomalému a pracnému stahování jsem se rozhodl, že zvláště zajímavé a oslovující články, které mají co říci i dnešní době, okopíruji buď celé či jejich části a vyvěsím je zde, na Nezvědavci. První takový článek je na “ožehavé” téma, které bylo jistě “ožehavé” tehdy a je i dnes. Autorem je nedávno zesnulý Josef Škvorecký. V článku Škvorecký provokuje komunisty a marx-leninisty tézí, že komunismus a nacismus vlastně jedno jsou. Článek má příznačný název Ožehavé téma
Bažina potřebuje vysušit
Autor: leho | dne: January 14, 2017
Citát “You are fake news!” z tiskové konference budoucího prezidenta Donalda Trumpa minulou středu (celá tiskovka zde) stále rezonuje nejen v USA. Termín “fake news” čili falešná zpráva byl vynalezen těsně po zvolení Donalda Trumpa levicovými médii a v těchto dnech se jim vrátil jako bumerang v podobě uveřejněného hoaxu s údajnými kompromitujícími informacemi na pochybném webu BuzzFeed. Tento web je sice pochybný, ale jelikož je součástí zpravodajského média NBC news, je považován levicovými odpůrci Donalda Trumpa včetně stále uznávané CNN za důvěryhodný zdroj.
Jádro této falešné zprávy pochází od nejmenované “zpravodajské služby” obsahující mimo jiné popis večírku v moskevském hotelovém pokoji s prostitutkami objednaných Donaldem Trumpem močícími na postel, jelikož v té samé posteli údajně spal také Barrack Obama. Zpráva je zcela evidentně podvrh, který byl zřejmě vyroben na domácím počítači jako vtip. Stránka pravicového blogu The Getaway Pundit přichází s touto teorií a podle mne je ze všech nejvěrohodnější. Nicméně, věc byla projednávána na nejvyšších místech minulý pátek na breefingu zpravodajských služeb, jichž se zúčastnil Donald Trump s Barrackem Obamou. Je opravdu tristní, že se taková blbost dostala tak vysoko. Donald Trump už během kampaně slíbil vysušení Washingtonské bažiny, neboli “drain the swamp” a doufejme, že dostojí svému slibu. Bažina opravdu potřebuje řádně vysušit.