Stihomam zvaný TDS
Autor: leho | dne: June 17, 2017
Předem upozorňuji, že tento článek není myslen zcela vážně a jedná se o interpretaci trendů mezi veřejností jak v Americe tak i jinde ve světě ve vztahu ke zvolení Donalda Trumpa prezidentem. Duševní porucha se v Americe nazývá Trump Derangement Syndrome neboli TDS. Možno také nemoc nazývat Trumpofobií. Jedna z prvních zmínek o chorobě byla uveřejněna na webu deníku Los Angeles Times pod titulkem Do you suffer from Trump Derangement Syndrome? dne 27. prosince 2016 (linka na článek zde). Choroba byla primárně vyvolaná volebním vítězstvím nynějšího amerického prezidenta Donalda Trumpa po prezidentských volbách 8. listopadu 2016. Epidemie se okamžitě rozšířila i za hranice USA téměř do celého světa.
Choroba má celkem tři stupně vývoje. V prvním stupni oběť typicky ztrácí smysl pro proporce. Například, několik dní po zvolení budoucí prezident telefonoval prezidentovi Thajwanu, který pacienti postižení TDS okamžitě interpretovali jako zrušení politiky “jedné Číny” aniž by znali obsah rozhovoru. Vůbec jim totiž nedošlo, že se jednalo o pouhý zdvořilostní telefonní rozhovor, který nikdy neznamená jakoukoliv změnu politiky.
Druhý stupeň choroby se projevuje hyperbolickým zveličováním skutečností a výraznou modifikací slovníku postižených syndromem. Například známý web Politico na konci minulého roku publikoval zprávu, že Trumpovo používání soukromé ochranky je mimo zákon a mimo vžité etické normy umožňující protizákonné násilné činy. Opravdu mimo jakoukoliv logiku nezdůvodnitelné tvrzení, že pár věrných goril v Trumpově ochrance je vlastně totéž jako jednotky SD nacistické strany v době uchvácení moci v Německu nacistickou stranou Adolfa Hitlera. Ani po téměř půl roce prezidentství není pro nemocné postižené TDS evidentní, že takové přirovnání je silně v rozporu s realitou.
Druhý stupeň vývoje TDS je prekursorem ke třetímu stupni, ve kterém dochází ke konstantní hysterii například v oblasti imigrace, ve které nemocní nerozlišují mezi volební rétorikou (…odejděte!) a návrhem zákona o deportaci nelegálních imigrantů s trestním rejstříkem jako prvních, což bylo jasně mnohokrát řečeno sekretářem Reincem Priebusem, tiskovým mluvčím Seanem Spicerem a samotným prezidentem Trumpem.
S průběhem nemoci TDS ve třetím stupni vývoje nemocní postupně ztrácí jakýkoliv kontakt s realitou, ve které život vypadá jak v Půlnočním království z pohádky o Pyšné princezně. Rovněž je osoba Donalda Trumpa velmi často přirovnávána k Adolfu Hitlerovi a Trump pak v takovém srovnání dopadá o poznání hůře než jeho nacistický protějšek. A jelikož Hitler je už přeci jenom 70 let po smrti, nemocní si berou na pomoc jiného, současného diktátora a tím nemůže být nikdo jiný než Vladimír Putin, který podle nich rozkázal svým poslušným hackerům aby zařídili Trumpovo volební vítězství. V prosinci asi měsíc po volbách v interview s Tucker Carlsonem člen kongresového výboru pro zahraniční rozvědku kongresman Adam Shiff vyzval FoxNews aby se sloučilo s ruskou státní televizí Russia Today, jelikož nebyl schopen odpovědět na otázku jak to vlastně s tím ruským vlivem bylo.
Pokud se někdo zeptá oběti TDS co by jim udělalo lépe, zpravidla odpovědí, že lépe by jim udělala “normalizace”. Vskutku symbolické slovo zvláště pro nás, Čechy a Slováky, kteří si opravdovou normalizaci prožili když už ne na vlastní kůži, tak někteří příbuzní a předchozí generace určitě.
Závěrečnému stadiu této nemoci byli osobně svědky členové baseballového týmu amerického kongresu, když těžce nemocný TDS James Hodgkinson na ně začal střílet a velmi vážně zranil kongresmana Steve Scalise, zatímco pacient byl zastřelen přítomným členem ochranky.
Zatím není vůbec jasné, zdali příklad Jamese Hodgkinsona vyléčí některé těžce nemocné touto zákeřnou chorobou. Nutno doufat, že stadium epidemie stihomamu TDS dosáhlo vrcholu a nebudou se již opakovat žádné atentáty a ubude násilí v ulicích našich měst. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Sebereflexe aneb skutečně konspiroval Trump s Rusy?
Autor: leho | dne: April 29, 2017
V létě minulého roku během prezidentské kampaně se začalo v médiích mluvit o ruském vlivu na prezidentskou kampaň Donalda Trumpa převážně z úniků informací od tajných služeb. Tyto úniky byly prezentovány v téměř všech hlavních médií, které se odedávna chlubily přístupem k důvěryhodným zdrojům v Obamově administrativě a nepochybně tento přístup byl skutečný a legitimní. Jestli ale uvolnění informací legitimní opravdu bylo, je velmi kontroverzní. Dnes se začíná ukazovat, že legitimní nebylo a zřejmě bylo spácháno množství trestných činů, viz článek Watergate 2.0.
Přiznám se, že jsem po nějaký čas propadl iluzi, že na těchto zprávách mohlo být něco pravdy a že Trump se jeví podezřele jako pro-ruský. Spekulovalo se i o zrušení sankcí kvůli zabrání Krymu. Inspirován investigativní žurnalistikou jsem se snažil najít nějakou skutečně konkrétní informaci a Trumpovo tvrzení, že by zrušil sankce. Nic takového jsem ale nenašel. Ve fóru Nezvědavce na téma Je soucasny americky prezident choromyslny? mi byl předložen jako důvěryhodný zdroj a důkaz, že Trump konspiroval s Rusy, článek na Time Magazine webce The Investigations Into Russia and the Trump Campaign Aren’t Dying Down. Skutečně ale konspiroval?
Ve fóru jsem odpověděl, že určitě nekonspiroval. Zprávám v médiích se z různých důvodů nedá často věřit a tento článek není výjimkou. Zde je úryvek z mé odpovědi:
- Nejvážnější věc a jedinou relevantní informaci, kterou jsem prozatím nevěděl, že Flynn přijal desítky tisíc USD od Rusů v roce 2015. On to asi skutečně zatajil a jestli to ještě nepřiznal na daních, může jít o opravdový problém. Ale!!! Trump o tom vůbec nemusel vědět, jelikož se to stalo ještě před tím, než si Flynna vybral do týmu. A Trump Flynna vyhodil kvůli něčemu jinému, ale možná i tato aféra v jeho terminaci hrála roli. Ale stejně, žádné spojení kampaně Trumpa s aktivitami Flynna se nenašlo, takže kde nic tu nic
- Hackování DNC nebylo vůbec koordinované s Trumpem, možná mu ale pomohlo, protože např. Podesta byl tak blbej, že si nezměnil default heslo na svůj Yahoo emailový účet. Že demokrati byli tak blbí rozhodně není Trumpova vina, takže kde nic tu nic
- Carter Page nebyl žádný klíčový Trumpův poradce. Trump ho ani neznal a nikdy s ním nemluvil. Jeho aktivity v Rusku neměly vůbec do dělat s prezidentskou kampaní. V jeho případě kde nic tu nic
- Paul Manafort rezignoval v srpnu 2016 a ohledně Trumpovy kampaně a nějakého napojení na Rusy neudělal vůbec nic. Ani jeho práce v Rusku neměla s kampaní co dělat. Takže, opět, kde nic tu nic
- Susan Rice se evidentně zaplétá ve svých lžích a z titulu její funkce neměla co vyžadovat jména aktérů ve sledovačkách. Ona je ta špička ledovce nezákonného sledování politických odpůrců Obamovou administrativou. Ono je to totiž trošku jinak. Už jsem o tom psal. Demokrati a členové bývalé administrativy se zoufale snaží pomocí kouřové clony odvést pozornost od jejich průšvihu, který se pomalu a jistě sune k Watergate 2.0, neboli aféře Watergate na steroidech.
Kdysi mnozí našinci vládli schopností číst mezi řádky, protože za dřívějšího režimu manipulace s masami byla hlavní funkcí tehdejších médií manipulovaných KSČ. Dnes z jiných důvodů a pomocí jiných mechanismů rovněž dochází k něčemu podobnému v USA.
Já z následujícího úryvku ze zmíněného článku jasně vidím, že jediný důvod, proč Susan Rice potřebovala jména ze špionážních sledovaček, je právě ten politický. Jaký jiný? Z titulu její funkce jména vůbec nepotřebovala:
In an interview with MSNBC, Susan Rice, Obama’s national security adviser, acknowledged that she had sometimes asked for the names of Americans who were referenced in intelligence reports, but denied that she or anyone else in the administration had used those reports for political intelligence purposes. Trump said the following day that he believed Rice had committed a crime.
Susan Rice lže, to musí být jasné, mě to z tohoto odstavce jasně čiší, zvláště když mám na paměti opravdu bizarní lež Susan Rice během skandálu v Benghází, což rovněž zmiňuji v mé poznámce o Watergate 2.0. Nechápu, jak to, že to samé nečiší jiným, kolikrát mnohem chytřejším lidem.
V minulosti jsem se mnohokrát mýlil. Například tehdy, když jsem si myslel, že Trump asi nějak s těmi Rusy asi opravdu konspiroval. Nebo ve fóru jsem se spletl, když jsem považoval skla umístěna na pódiu za neprůstřelná skla. To bylo hloupé. Ale ještě hloupější jistě je neschopnost nepřiznat chybu a stůj co stůj stát za mylným názorem. Například, přiznat, že Země skutečně není a nikdy nebyla placatá stejně jako si přiznat, že jsem se mýlil například v Trumpovi.
Ale pořád je možné, že Trump skutečně konspiroval s Putinem. Já to nevylučuji, ale považuji za velice nepravděpodobné až nemožné. Nikde jsem, zatím, nenašel žádnou důvěryhodnou a věcnou informaci, že se něco takového dělo. A nebo že by byl choromyslný. To vylučuji naprosto.
Vyzývám tedy, byť zatím nepočetné čtenářstvo, aby v diskuzi pod článkem nějakou takovou důvěryhodnou informaci předložili. Zatím ale, opět musím konstatovat, kde nic tu nic…
Aktualizace: O konspiraci Trumpových lidí na FoxNews se dozvídáme něco jiného než v Timu: Gregg Jarrett: Big Lebowski, Esq., takes up Gen. Flynn’s case
Co prohlásili vs. co vlastně věděli o Sýrii?
Autor: leho | dne: April 8, 2017
Titulek je částečně převzatý z Powerlineblog.com. Nikdy jsem nevěřil, že by Obamova administrativa byla vůbec něco schopna dohodnout včetně smlouvy o likvidaci chemických zbraní v Sýrii mezi Ruskem, Sýrii a Spojenými státy. Mé zlé tušení mě vskutku nezklamalo. Smlouva z roku 2014 byl pouze cár papíru se zcela zřejmým účelem v podobě bodů pro volební kampaň demokratů a zvláště Hillary Clinton během následujích dvou let.
Zde je video tehdejšího ministra zahraničí Johna Kerry ze 31. října 2014 o smlouvě likvidace chemických zbraní v Sýrii. U nás se říká, “…a picture is worth of thousand words…”. Neboli Johna Kerryho viděti, atd. Video zde:
Článek Obama Administration Knew Syria Still Had Chemical Weapons, Despite Saying Otherwise v periodiku The Weekly Standard sumarizuje fakta o smlouvě. Zvláště stojí za to prohlášení poradkyně pro národní bezpečnost Susan Rice o likvidaci chemických zbraní v Sýrii v rozhovoru s NPR (National Public Radio) v lednu tohoto roku Obama Adviser Susan Rice Cites Syrian War As Biggest Disappointment. Připomínám, že jsem se o Susan Rice zmiňoval již v předchozím příspěvku na Nezvědavci Watergate 2.0.
Podle všeho Obamova administrativa si byla velmi dobře vědoma, že smlouva je pouze cár papíru a byla uzavřena pouze a jenom proto, aby demokratická strana měla materiál pro volební kampaně do kongresu a senátu v následujících letech včetně volební kampaně pro demokratickou prezidentskou kandidátku Hillary Clinton.
Na Facebooku jsem sdílel linku na video, jak útok v Sýrii vypadal, opravdu pro silné nervy: video po chemickém útoku
Jinak řečeno, nemohou být žádné pochyby, že Washingtonská bažina potřebuje pořádně vysušit!
Jisté členstvo Obamovy administrativy by mělo být za tohle postaveno před podobný soud, před jaký byli postaveni nacističtí pohlaváři. A nejen za tohle!
Vikárka, L.P. 12. července roku 1888, hodina večerní
Autor: leho | dne: April 7, 2017
Časy se vůbec nemění. Na Vikárce L.P. 1888 nebo dnes U Dvou koček či v interntové diskuzi na iDnes, je to jedno. Prohoďme témata, např. Trump a Putin, a můžeme napsat úplně tu samou kapitolu o panu Broučkovi:
Na Vikárce bylo právě několik hostů a brzy rozproudil se obecný hovor, k němuž látku poskytovala – jako zde tak často – romantická minulost. Vždyť tu v obvodu zámeckém všechno takořka žije a namnoze tyje z minulosti. Najdeš zde kanovníky a jiné duchovensvo, mající z odkazů dávné zbožnosti službu a bydlo při starobylé katedrále; najdeš tu sakristány, kterým týž velebný památník dává obživu a leckterý mimořádný příspěvek z kapes umění milovných cestovatelů; najdeš zde několik zámeckých služebníků, kteří v osiřelém hradě obcházejí jako teskné stíny pohynulé slávy; najdeš tu šlechtičny tereziánskéhí ústavu, které nikterak neruší starožitný ráz okolí; najdeš zde chudinu, bydlící v trpasličích, zvenčí idylicky nalíčených, ke staré hradní zdi přilepených jesličkách Zlaté uličky, té uličky, kde bys našel asi právě tolik zlata jako v kelímkách Rudolfových alchymistů, jejichž bývalé laboratoře sem jalová pověst položila, – té uličky, v níž snad leckterý novověký obvyvatel nepovšimnut hladoví v sousedství děsně romantických hladomoren, kam duše útlocitné sprotpitných vstup si kupují, aby trnuly nad barbarstvím věků minulých; najdeš tu rozmanité skromné obyvatelstvo jiných domků a domů, nalepených na šedivé, polozřícené hradby a věže, jen po tom nejhlavnějším, co patří k lepému a slavnému sídlu královskému, nadarmo se ohlížíš…
Dnešní zábavu na Vikárce zajájily staré hradní věže a hrůzné jejich žaláře. Pan Würfel vypravoval, kterak se spustil jednou po rumpále do nejhlubšího sklepení Daliborky, do bývalé hladomorny, a co tam všechno spatřil. Povzbuzen dojmem svého vypravování přidal zprávu o podzemních chodbách, které při kopání základů pro novou stavbu chrámovou byly objeveny a do nichž samojediný vnikl. Po stupních dobře zachovaných sestoupil pod zemi a našel tam dvě, bohužel zasypané chodby, z nichž jedna vedla patrně přímo pod Vikárkou do Jeleního příkopu, druhá však bůhvíkam.
Poslední zvěst účinkovala mocně na pana Broučka, pro něhož takové chodby mívaly odjakživa zvláštní příšerně pikantní půvab. Chopil se tedy živě nového předmětu a vyslovil náhled, že ony podzemní chodby jsou bezpochyby pouhým útržkem celé sítě tajných východů, jimiž králové v době nebezbečí mohli z hradu vyváznouti v tu stranu, kam se jim právě nejlépe hodilo. Ani žádný obyčejný hrad rytířský nelze si mysliti bez takových podzemních opatření, neřku-li staré královské sídlo, tak často ohrožované nepřátelskými útoky. Nějaký profesor, který dnes na Vikárku zabloudil, provázel výklad pana domácího dvojsmyslným úsměvem a prohodil ironicky, že nám bohužel historie nezachovala zpráv o některém králi, který by byl podzemní cestou z pražského hradu unikl. Pan Brouček odbyl naivní námitku podle zásluhy.
“Ale, ale pane profesore,” pravil, klepaje si výmluvně prstem na čelo, “snad nemyslíte, že byli staří králové tak hloupí, aby někomu vyzvonili, kudy tajně z hradu utíkají?! Byly by to pěkné tajné chodby, o kterých by profesoří dějepisu ve školách přednášleli. To je rozum! Vždyť je známo, že i dělníci, kteří takové chodby kopali, mívali oči zavázané a bývali hned po vykonaném díle odpraveni.”
Tyto zevrubné zprávy měl pan domácí z dotčených již rytířských románů, v nichž se dočetl za mlada tolikerých podrobností o tajných chodbách, že mohl právem vystupovati jako znalec v tomto oboru podzemního stavitelství.
Jiný host přidal se na jeho stranu a mínil, že as ty podzemní chodby zvláště dobře se hodily králi Václavovi, který tudy mohl vycházeti s nerozlučným katem na svá noční dobrodružství a v čas potřeby unikati nástrahám nepřátelského panstva do některého ze svých domů uprostřed města.
“Snad nějakým průkopem pod řečištěm vltavským?” otázal se posměšně profesor. “Neboť, jak povědomo, ze tří královských domů Václava IV. ležely dva na Starém Městě a třetí dokonce až na Zderaze.”
“Velmi možná, že takovým průkopem!” odsekl příkře pan Brouček, podrážděn již pohrdlivým způsobem a tónem nadutého profesora. “Či snad myslíte, že by takový tunel nikdo neprovedl? Dávno již četl jsem o průkopu pod řekou Temží v Londýně a tuhle stálo ve všech novinách, že chtějí prokopati veliký tunel pod mořským dnem z Anglicka do Francouzska. Prosím!”
“Ale, ale, drahý pane! Co je možno za našich dnů – za nynější pokročilé techniky – ” začal profesor, usmívaje se dále svým hrdopyšným způsobem; ale Broučkův spolubojovník přerušil prudce tyto výklady. “Oho, snad nemyslíte, pane profesore, že za stará neuměli se zavrtat právě tak pořádně do země jako nyní! O tom by vás mohly nejlépe poučit příbramské doly nebo třeba kutnohorský Osel!”
“Bodejť že každý osel!” dotvrdil rozdrážděný pan Brouček, který náhodou o kutnohorském dolu toho jména neměl tušení. “Sám bych vám mohl jmenovat rytířské hrady, od kterých vedly tajné chodby pod horami a doly, skalami a lesy až k jiným hradům něklik mil cesty vzdáleným – několik mil – rozumíme, a to je něco více než krátký tunel pod Vltavou. Na příklad od hradu Eulensteinu až k hradu Teufelsburgu – pamatuju-li se dobře. Ale tehdáž odbyly se takové věci v tichosti, kdežto nyní tropí se po celém světě pekelný povyk ledajakou prokopnutou úžinou!”
Netřeba podotknouti, že také hrady Eulenstein a Teufelsburg, o jejichž poloze nemohu čtenáře poučiti, byly výtěžkem mladistvé rytířské páně Broučkovy.
V debatě, která nabývala každou chvilkou větší živosti a vášnivosti, účastnili se horlivě tamní, vyjma jediného – pana Würfla, který myl sklenice vyprazdňované. Největší práci měl s oběma sklenicemi pana domácího. Brouček stává se totiž v poslední době starostlivějším o své zdraví a dbá toho, aby pivo bylo řádně odstálé, pročež si dává přinášeti dvě sklenice najednou, které se mu nyní výborně hodily k demonstrování polohy hradů Eulensteinu a Teufelsburgu. Posádky hradní představoval obsah obou sklenic a tajnou podzemní chodbu páně Broučkovo vlastní hrdlo, jímž upláchla obyčejně posádka Teufelsburgu dříve, než stačil pan Würfel zásobiti Eulenstein novými silami. Ba, pan domácí vzpomněl si ještě na třetí hrad, jakýs Unkenfels, mající s oněmi také podzemní spojení, a rozšiřoval své demonstrace i tímto směrem, až ho profesor důtklivě upozornil, že domnělý Unkenfels jest jeho (profesorova) vlastní sklenice a nemá dnes pranic co činiti s tajnou chodbou pana domácího.
Řečnický boj skončil úplným vítězstvím pana Broučka. Odpůrce za opůrcem poražen dával se na útěk, až posléze náš hrdina zůstal na opanovaném bojišti samoten s panem Würflem, který další jeho výklady sice provázel naprostým souhlasem, ale přitom vytrvale porovnával své remontoirky s nástěnnými hodinami. Čtenáři “Výletu do Měsíce” znají již význam tohoto konání a nepodiví se tedy, že pan domácí po chvíli zaplatil svůj řád a svou známou měsíční chůzí opustil hostinskou světnici.
…
Zdroj:
Čech, S. (1888). Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. (Druhé ed., pp. 10-13). Brno, Česká Republika: Tribun EU, s.r.o.
Watergate 2.0
Autor: leho | dne: April 5, 2017
Dnešní americká politická scéna se mi jeví jako naprosto fascinující. Na jedné straně se nic neděje a jedná se pouze o lživou diverzi, na druhé se mluví o skandálu ještě daleko horším než Watergate v roce 1974.
Jedna strana, myslím tím stranický tisk demokratické strany New York Times, ABC, NBC, CNN, atd., buď odposlechy úplně ignoruje nebo skandál odbyde jako například CNN pouze dvouminutovým videem o jakési diverzi, zatímco ta druhá strana, což je mezi masovými médii pouze FoxNews, máme hned celou sadu úvodníků o skandálu nevídaného rozsahu. Možná jim ale trochu křivdím, na MSNBC je zhruba čtvrthodinové interview se Susan Rice, která je od včerejška v samém centru toho všeho:
https://www.youtube.com/watch?v=bFc5YsLq6zs
Na první pohled by si člověk mohl i myslet, že Susan Rice je důvěryhodná osoba. Ale ona není. Její lži o útoku v Benghází v září roku 2012 jsou dnes legendou:
Pro vyváženost argumentu uvedu kvalifikovaný rozbor inteview na Powerlineblog v článku SUSAN RICE DOESN’T DENY UNMASKING TRUMP ASSOCIATES a reakci legendárního komentátora FoxNews Billa O’Reilly:
Takže diverze, či fakt a tudíž Watergate 2.0? Zatím nezbývá než zacitovat slogan FoxNews “I report, you decide” a přisadit si na druhou možnost z mnoha důvodů. O tom ale zase někdy příště.
O filmové cenzuře
Autor: leho | dne: April 3, 2017
Tento příspěvek napsal už před nějakým časem Jan Jelínek do diskuze k článku na iDnes „Vypustit pinďoura a psance této země“. Jak pracovala filmová cenzura (linka na vlákno disuze – příspěvek uveřejněn 19.8.2016 19:38). Doslovné znění příspěvku týkající se filmové cenzury 60. let v ČSSR:
Ale byly i komické příhody. Pracoval jsem 23 let jako režisér Krátkého filmu Praha a pamatuji, že jsme natočili několik lidí a cenzura řekla: “Ti všichni soudruzi tam patří, ale můžete vymazat tohohle, ten k nim nepatří?” Nebo jsme soutěžili, kdo dokáže do dokumentu dostat náměstí s kostelem. Kostel, kříž u cesty, boží muka – to vše nesmělo být v záběru. Takže jsme vymýšleli “palácové psíčky”, špeky, na které šlo cenzora nachytat, aby si nevšiml jiné věci. Většinou se to podařilo a my “psíčka” s klidem vystřihli.
Ale bývalo hůř až zle. V týdeníku těsně po roce 1968 se objevil záběr Husáka, jak řekne cosi nějaké jeřábnici. Zhruba 3 až 5 vteřin záběru. Tehdy jsme měli nové vedení Zpravodajského filmu, tedy skupiny, kde vznikal Československý filmový týdeník, snad si na něj někdo ještě vzpomene. Naveleli k nám kovaného soudruha Jasoně X. a jeho milenku, která připomínala postavou hrušku. Když ti dva viděli onen záběr, k němuž byl komentář (klasicky) “Soudruh Husán navštívil (dejme tomu) Stalinovy závody.” Leč dvojice odborníků na umění trvala na tom, že tam musí být:
“Generální tajemník Komunistické strany soudruh Gustáv Husák při návštěvě Stalinových závodů v Horní Dolní setrval v dlouhém a srdečném rozhovoru se soudružkou Marií Pumprnáglovou, která mu slíbila, že na protest proti rozvracečům našeho státu na svém jeřábu sovětské výroby splní svůj závazek o rok dříve. Soudruh generální tajemník poté …” (A ještě třicet dalších vět!)
A trvali na tom, že když tam jimi vymyšlený komentář nedám, mohu už pozítří zametat ulice v Nuslích…