Prezidentské tweety

Autor:  leho | dne: November 3, 2018

Dle článku President Trump has made 6,420 false or misleading claims over 649 days v deníku The Washington Post prý americký prezident natweetoval příliš lživých či nepřesných tweetů. Samozřejmě iDnes si to rovněž užívá v článku Sankce se blíží, napsal Trump po vzoru Hry o trůny. Překonal se v nepravdách
 
Někdy si rovněž přeji, aby Americký prezident méně tweetoval a když už, tak s větším rozmyslem.
 
Ale na druhé straně, jsou ty “nepravdy” tak důležité? Především mohou být zcela neúmyslné, ale i naopak úmyslné a pouze za účelem vzbudit pozornost. Dále, a to hlavně, drtivá většina prezidenských tweetů je velmi nedůležitá a je opravdu otázka, zdali vůbec nijak uškodí, jak jemu, prezidentskému úřadu a Republikánské straně jako takové. Opak může být pravdou.
 
Proč by mělo být důležité, že daňová reforma není největší reforma v dějinách? Nebo že výdaje na obranu rovněž nejsou nejvyšší v dějinách? Nebo že v dějinách USA nebylo nejvíce návštěvníků na Trumpově inauguraci?
 
Co je ale velmi důležité, je celkový politický směr. MAGA je rozhodně skvělá věc hlavně ve srovnání s předchozí administrativou, která byla administrativa pro všechny ostatní státy kromě Ameriky. B. Husejn Obama mluvil otevřeně o Amerických občanech jako subjektech jeho administrativy například tvrzením, že pokud něco vybudovali, bylo to hlavně díky vládě a konkrétně DemoKrysí strany.
 
Bohužel je velmi pohodlné pro občanstvo žít v poddanosti straně a vládě, což Češi a Slováci znají tolik z vlastní zkušenosti. Plyšák v roce 1989 byl proveden pouze několika intelektuály okolo Charty 77 a asi milionem a půl občanů, kteří byli ochotni vyjít do ulic. Zbytku republiky tolik nevadilo žít v poddanosti, protože to bylo prostě pohodlné.
 
Amerika je ale vyjímečná se svojí ústavou s hlavní klauzulí občanstva nezávislého na vládě, která je podřízena občanům a ne naopak. Bohužel, předchozí administrativa nastolila opačnou tendenci a je otázkou, zdali té nynější se tento sebevražedný trend podaří zvrátit neboť i Američanům se zdálo, že žít jako poddaný jeho veličenstva vznešeného panovníka B Husejna Obamy je snadné a jednoduché.
 
Podle mne vůbec nevadí, že prezidentské tweety jsou mnohdy zavádějící a ne příliš pravdivé. Naopak, hnidopišská média každý nedůležitý detail rozpitvávají a tím ukazují na DemoKrysy a jejich politiku destrukce amerického státu. Doufejme, že to budou DemoKrysy, kteří se naprosto znemožní a po volbách 2020 už si ani neškrtnou.

Dnešní McCarthysmus

Autor:  leho | dne: July 19, 2018

Ano, historie se opakuje, ale trochu jinak, než si drtivá většina lidí představuje, protože málokdo má ponětí, co to ten McCarthysmus vlastně je.
 
Dnešní vývoj je době senátora McCarthyho velmi podobný, mě připadá podobný jak vejce vejci. Republikánský Senátor Joe McCarthy na začátku roku 1950 reagoval na velmi skandální stav ve State Departmentu a i dalších vládních i mimovládních institucích, kde bylo stále zaměstnáno mnoho klíčových pracovníků z válečné doby, kteří byli buď přímí nebo tajní členové Komunistické strany USA a agenti stalinské Moskvy.
 
Za války totiž Rooseveltova administrativa při jmenování poradců a členů vlády dokonce upředňostňovala komunisty i když bylo jasné, že se jedná o sovětské špiony. Velká část úředníků State Departmentu byli tak z velké části komunisté a Stalinovi agenti.
 
Jedním z nich byl Alger Hiss, hlavní Rooseveltův poradce během jaltské dohody. I dnes se vedou mezi historiky spory, zdali jeho činnost dle Stalinových rozkazů byla vlastizrada či něco, co je naprosto normální věc, což je jedna z velkých absurdit moderní historie.
 
Další Rooseveltův poradce byl Owen Lattimore, jeden z těch, který zařídil aby v Číně vyhrál v občanské válce Mao Tse-tung, což se dá plně kvalifikovat jako zrada a ani přesto nebyl posazen na elektrické křeslo jako manželé Rosenbergovi, ale místo toho si užil dlouhou kariéru coby profesor na předních univerzitách.
 
Skandál přítomnosti komunistických špionů ve státní správě byl totiž takového rozměru, že zákonodárci místo aby skandál řešili raději zlikvidovali iniciátora jeho prozrazení, senátora McCarthyho.
 
Podrobnosti jak to vlastně bylo s McCarthym je popsáno v knize Blacklisted by History od M. Stanton Evanse
 
Takže ano, McCarthyho skandál je velmi podobný tomu dnešnímu, kdy další generace zrádných “Demokratů” se snaží zlikvidovat iniciátora prozrazení jejich rejdů, tentokrát republikánského prezidenta Donalda Trumpa.

Facebookový humbuk

Autor:  leho | dne: April 11, 2018

 
Co se týče facebookového skandálu, je opět velmi těžké až nemožné se z hlavních médií dozvědět, o co zde vlastně jde. Na druhou stranu jsem si jist, že informovaní čtenáři to vědí velmi dobře.
 
Celý skandál je vlastně o tom, že američtí liberálové až do prezidentských voleb v listopadu 2016 považovali Facebook a ostatní sociální sítě za “své”.
 
Poskytnutí veškerých uživatelských dat Facebookem v roce 2012 nebyl tedy vůbec žádný problém. Dokonce se tím chlubili, jací že to jsou vyzionáři a jak bezpříkladná pomoc kampani B. Husejna Obamy byla na místě. Například manažer kampaně zde:
 

 
Článek na Daily Mail popisující, co se vlastně stalo: ‘They were on our side’: Obama campaign director reveals Facebook ALLOWED them to mine American users’ profiles in 2012 because they were supportive of the Democrats
 
Rovněž je všeobecně známé, že zvláště Facebook a Twitter velmi rádi cenzurují příspěvky uživatelů a že vyslovit jiný názor, než je ten správný, si může vysloužit tzv. shadowbanning či horší sankce. Viz případ Diamond and Silk: Facebook: Message Banning Two Popular Conservative Content Creators Is ‘Inaccurate’
 
Nynější výslech Marka Zuckerberga v Kongresu není o ničem jiném než daň za politickou předpojatost. Voličstvo Demokratické strany, jež se během minulé administrativy B. Husejna Obamy přetransformovala na typickou stranu fašistického typu, je zmateno. Jak je možné, že se “jejich” Facebook mohl propůjčit do služeb jejich protivníka a nejhoršího Lucifera všech dob Donalda Trumpa?
 
Skandál vlastně propukl kvůli faktu, že republikánská volební kampaň rovněž mohla využít dolování dat z Facebooku i když celkový objem dat včetně jejich kvality byl pouhý zlomek, co dostal k dispozici v roce 2012 Obama. Více o Cambridge Analytica na Daily Caller: Cambridge Analytica Hits Back At Zuckerberg During Testimony
 
Na druhé straně Republikáni mají oprávněné obavy z rostoucí moci sociálních sítí, jež jsou téměř výlučně v “Demokratických” rukách, tedy v rukách americké fašistické strany. A o tom ten výslech je. Jak prosté, že ano?
 
The Hill je rovněž zajímavý zdroj na toto téma: The Hill on Facebook and Cambridge Analytica

Historická paralela?

Autor:  leho | dne: March 16, 2018

V Americe existuje přísloví, že “někdy obrázek stojí za 1000 slov”, čili “… sometimes a picture is worth of thousand words…”
 
Není liž pravda?
 

 
Barevná část fotky je z Minneapolisu během školní stávky za zrušení Druhého dodatku ústavy, nebo, jejich slovy, proti vlastnictví poloautomatických zbraní. Co zobrazuje ta černobílá část snad není třeba zmińovat.
 
Převzato z TheGatewaypundit.com z článku Minneapolis Grade School Takes Little Children Around 6-7-Years-Old to Protest Against Guns
 
Je vskutku absurdní, jak tragédie ve škole v Parklandu na Floridě je zneužívána k fundamentální změně ústavy.
 
Upřesnění: Na barevné fotce je obdoba skautského pozdravu, což ale dělá školní stávku ještě horší a jedná se o zneužití a perverzi pozdravu ve prospěch velmi pochybné ideologie.

Rok 2017 skončil. Co dál?

Autor:  leho | dne: January 1, 2018

Já shledávám minulý rok 2017 jako přelomový hlavně kvůli neočekávaném prezidentství Donalda Trumpa, které definovalo nejen události doma i ve světě, ale i mnohé aspekty osobního života. Nikdy bych neočekával, že vysoká politika se v západním světě člověka nějak osobně dotkne tak jako se dotkla volba současného amerického prezidenta. Ale ono se to stalo a nejenom mě. Jedná se totiž o celospolečenský jev, o kterém jsem se zamyslel ve dvou článcích: Duševní porucha Donaldem Trumpem a Rozdělená společnost, rozdělené rodiny, kamarádi… . Samozřejmě, že Donalda Trumpa neviním z toho, že já a i jiní ztratili kamarády a přátele a že zdejší diskuze jsou poněkud mrtvé. Sice se jedná o smutný fakt, že kvůli takové banalitě člověk ztratí přátele a kamarády, ale s velkou určitostí je to dobře, neboť co kdyby se tito lidé takto projevili v nějaké opravdu krizové situaci, například když člověk by byl zraněn v automobilové nehodě a oni by vás v klidu nechali vykrvácet či snad ještě něco horšího. Takže se přes ztrátu těchto vesměs podivných lidiček z našeho okolí přeneseme a bez nich nejen Nový rok 2018 bude bez jakékoliv pochyby o mnoho lepší.
 
Ke konci starého roku člověk obvykle si něco slíbí v podobě různých předsevezetí, což se týká i mě, coby autora tohoto webu. Především musím ale zmínit, že já nejsem autorem myšlenky webu Nezvědavec a jsem nesmírně rád, že nejmenovaní skuteční autoři jsou mi stále spřízněni a musím jim tedy opět poděkovat za možnost, že se mohu Nezvědavci věnovat i v tomto Novém roce 2018.
 
Co tedy nového čeká Nezvědavce v Novém roce? Doufám že nikoho nezklamu, když žádná důležitá a zásadní předsevzetí vlastně ani nemám. Především bych rád pokračoval v té samé činnosti jako posledních několik měsíců, tj. v publikování občasného článku tak dvakrát za měsíc a tu a tam nějakého příspěvku v diskuzi.
 
Kromě pouhého pokračování ale také přemýšlím o tématickém rozdělení jednotlivých článků. Mám na mysli tři témata: věda, počítače a technologie, globální oteplování, a téma třetí – politika a zakázaná historie. Téma zakázané historie mne velmi láká už od ranných let dorůstání, kdy tatínek občas přinesl domů samizdaty a pašovanou emigrantskou literaturu jako např. Pelikánovy Listy. To bylo v dobách hluboké normalizace na konci 70. let a člověk by si myslel, že v dnešní svobodné společnosti nic takového už nebude potřeba. Ale, bohužel, stále tomu tak je. Nebudu se teď zamýšlet nad fenoménem “falešných zpráv”, to zřejmě učiním více než jednou, ale ne teď. Totiž během minulých svátků jsem znovunavštívil téma Bill Clinton a jeho cesta do SSSR a Československa v závěru roku 1969 a v lednu 1970. Na tomto tématu je fascinující, že donedávna se dalo zajímavé cestování studenta Clintona celkem snadno dohledat, ale teď už to tak snadné není. Wikipedie už nezmiňuje Clintonovu cestu vůbec a detaily jsou o poznání hůře dohledatelné, takže se rozhodně jedná o jedno ze “zakázaných” témat naší doby. Okolnosti tajemné Clintonovi turistiky jsou fascinující a jsou zde rovněž spojitosti s jeho pozdější postprezidentkou činností v poměrně nedávné době.
 
Novoroční předsevzetí redakční činnosti Nezvědavce do Nového roku 2018 jsou nikoliv příliš ambiciozní. Rád bych zachoval nenápadnost webu a pokud nepočetné čtenářstvo nebude mít chuť diskutovat pod články a ani ve fóru, vůbec to redakci nevadí. Spíše naopak, velmi nerad totiž ztrácím čas s vševědoucími mudrci typu Mikina od Yukonu.

Washingtonský močál je mnohem hlubší než kdo čekal

Autor:  leho | dne: December 8, 2017

Ukazuje se, že Washingtonský močál je mnohem hlubší a zákeřnější, než kdo čekal. A co je horší, alternativní fakta nastavená hlavními médii neustále krmí veřejnost populární tezí o spiknutí Trumpa s Rusy během prezidentských voleb. Skutečné události jsou ale o něčem úplně jiném. Ruská spojka sice existuje, ale na druhé straně a to u Hillary Clinton a Demokratické strany. A ještě k tomu věci jsou přinejmenším pěkně zamotané a je těžké se v tom všem vyznat. Zkrátka, nepříjemnou a složitou pravdu lidem neprodáte.