Reply To: Jirka Mikin – Bílina

[Kahulak]

Mikine, ty vosude nestastnej, po precteni tve reakce na muj pripis jsem se nad tou tvoji cernou dusi plny zlucovityho vzteku a nenavisti voklepal, jako kdyz na mne smrtka sahla. Clovece jak muzes v takovy hruze zit, jak je mozny, ze v sobe pestujes zlucovitej vztek a nenavist, jsem si vedomej, ze mysleni a vyvoj nasi generace je castecne zdeformovanej zivotem v ty zatraceny bolsevicky bazine, ale tvoje zast k lidem a k okolnimu svetu z tvejch projevu doslova cisi. Zkus sam sobe vodpustit a prijmout sam sebe se vsema stinama a chybama, duse se ti vycisti a zacnes mit rad lidi a vokolni svet a zivot se ti rozjasni stejne jako den, pri nadhernym vychodu slunce do modry oblohy. Vopravdu to stoji za to se prestat rvat sam se sebou a mit se rad. Zkus si rano uvedomit – Novej den – Novej zacatek – nemusim zvladnout vsechno, nemusim vsechno pochopit, nemusim vsem udelat radost, nemusim vypadat perfektne a nemusim dokonale reagovat, vlastne nemusim vubec nic, ale rozhodne toho hodne muzu – treba se rozhodnout cemu venuju svuj dech a silu – rano je proste uzasnej dar – ptacci to vedej, rostliny to vedej, pokud na tuhle nadheru zapomenes, tak prestanes verit na zazraky a pokud je pro tebe tenhle den samozrejmost – kdy vsechno vis dopredu, pak urcite ten den skutecne nic neznamena – ale co kdyz je todle rano zazrak – co kdyz je zazrak kazdej nadech – co potom – je velice dulezity sdilet svoje nazory, myslenky, velky ideje, radost i smutek – kazdej z nas potrebuje sdilet tydle hloubky, nekdy svuj vlastni chaos v dusi, jindy proste jenom votazky bez potreby vodpovedi a tu vohromnou touhu po smireni, ktery jsou urcite pro kazdyho spojeny s pohledem do voci – hlave nic nepopirat – vsechno co v sobe popiras te vobycejne pronasleduje – to co prijimas te transformuje. Zkus to si takhle vodpocinout a rozjasnit si ty svoje temnoty v podobe sprostej vypadu, kdy v pripade nesouhlasu s druhym ti nestaci ten nesouhlas slusne vyjadrit, podle tvych vypadu se snazis oponenta kompletne rozbit, ublizit mu a zadupat ho zeme a to je nedobre nejen pro tebe, ale ani druhym lidem to nesvedci. Tohle vsechno, co jsem napsal se da snadno zkratit do jedny vety – “Zkus verit ve Slunce i kdyz nesviti”. Vis Mikine, podle hvezdopravcu se vod nas mesic vzdaluje vo 4 centimetry za rok – moc bych si pral, aby se lidi vod sebe nevzdalovali ani vo milimetr a aby se dovedli navzajem podpirat a tim snad i posvecovat ten nadhernej zivot. Jo bud vod ty dobroty a nevodpovidej mi, nechci, aby z tohodle hezkyho mista kam rad chodim a kde se dozvim spoustu informaci o vesmiru, o globalnim voteplovani a nakonec i vo tech vsech svinstvech demokrys dole ve Statech, bylo valecny kolbiste. Pokoj a Dobro. Kahulak