Reply To: Jirka Mikin – Bílina

[Kahulak]

Jo jo Mikine, skutecne si sem chodim cist uz vod nepameti, nasel jsem tuhle stranku na Domovu Trampu, jenom si nedovedu upamatovat, jestli to bylo soucasti ty prima Baronovy stranky, nebo jestli to tam bylo uvedeny jako odkaz. Nekdo tam tehda vkladal vesele verse pod jmenem Dusan Jasanek a delal si srandu z toho ostravskyho zlucovityho zvedavyho Mikina. S tim tvym ostravskym jmenovcem mate mnoho spolecnyho, obcansky jmena mate rozdilny, ale cernou nenavistnou a nesnasenlivou dusi mate naprosto stejnou a i stejne vypadate, voba jste takovy uvaleny a zaboudly a zlost vam voboum z obliceju jenom cisi. Navrch jste voba neskutecny paraziti, co se vetsinu zivota tady v Kanadovicich valej na podpore. Je na vas Mikinove velice smutnej, no lepe receno velmi zalostnej pohled. Ted ti napisu neco z nasi ulice, kde vobcas potkavam a vidim Lasku dvou lidi, ktera je dojemne silna, krehce viditelna, nezne hmatatelna a kristalove krasna Laska, je takovym motylim vankem vokolo dvou starickejch bytosti, muze a zeny, ktery vobcas vidim poranu kdyz jdu na pansky a nekdy vodpoledne, kdyz se s panskyho vracim. Von v cepici do cela, v tonech trampa oden, kraci hrde s hlavou vzhuru. V pravy ruce ma hulku, vo kterou se zlehka vopira. Vona, v kalhotach s nazehlenym pukem a ve staromodnim kabatku je zavesena do rame jeho levy paze a hlavu v pletenym kloboucku duverne chouli k jeho ramenu. Usmivaj se a nenasilne se propletaj mezi studenty, co jdou bud na Universitu nebo z University, jdou za nosem, nic je nezastavi. Ani ten vokamzik, ve kterym ten milej pan namiri nacvicenym grifem svoji hul, svihne s ni, a bodcem na jejim konci nabodne lezici zmackanej papir, co nekdo nemel silu hodit do nedalekyho vodpadkovyho kose. Pokazdy, kdyz ty starecky vidim, tak sleduju s uctivym vobdivem, ty dva milujici se lidi v jejich osobity sounalezitosti, jak pri prochazce soucasne cistej mesto. Pan bojuje s vetrnejma mlejnama v podobe nevychovancu, co vodhazujou vodpadky na zem, a pani je vodhodlana mu bejt v tydle marnosti voporou – tendle vopakovanej vobcasnej pribeh, mne naplnuje hlubokou a velice pozitivni melancholii, muzu pozorovat Lasku – pravdivou, tvrdohlavou, nepodminenou a svetylkujici – proste nadhera. Dneska rano jsem tu jejich Lasku zase videl, proto vo ty nadhere pisu. Zkus Mikine misto zloby a nesnasenlivosti zvolit Lasku, zkus milovat a vobejmout ty svoje vnitrni nepratele, ktery jsou tvoji soucasti a kterejm tezko rozumis a veznis je nekde hluboko v ty tvoji cerny zlucovity dusi – urcite se ti pri vodpusteni a lasce k sobe samymu ulevi. Jo zkus neco jinyho nez kolem sebe hazet lejnama, kdo lejnem hazi, je vobycejne vod lejna zamazanej a i jako lejno smrdi. Pokoj a Dobro. Kahulak