Reply To: Jirka Mikin – Bílina
Kahulaku, podle mne by to byl zázrak, kdyby si Mikin přečetl tvé zamyšlení a zamyslel se nad ním. Ale zázraky se někdy dějí, takže neztrácejme naději. A, samozřejmě, nepíšeš to vůbec zbytečně, protože si tvé povídání přečte i pár jiných lidí kromě mě a to by měla být dostatečná odměna za tvé snažení.
Já se rozhodně nad tvými zamyšleními snažím zamýšlet a ledacos mi dochází co mi dříve tak nedocházelo. Jako třeba že skutečně, chození do kostela a průběh mší má svůj hluboký smysl. Určitě hlubší než jsem si kdy myslel.
A jsem především také rád, že tu a tam se zde objeví jiný příspěvek nežli nenávistné Mikinovo řvaní do tmy v podobě neuvěřitelného lhaní a urážek lidí, o kterých dříve prohlašoval, jak si jich váží. To je něco, co mi hlava také nebere. Když já o někom prohlásím, že si ho vážím, pak o něm nikdy nelžu a nenadávám mu. To je snad normální, ne?
A to jeho vykání, to je taky dobrý bizár. Skoro 13 let jsme si tykali. A teď tohle! A přitom máme nemálo společných známých, kteří znají i mne a ví, jak o mě Mikin neuvěřitelně lže.
Ale asi je to také tou tmou a prostředím dalekého Severu, který přitahuje podivné existence a to nejen Mikina. Například takovým podivínem byl Jan Eskymo Welzl, jehož dobrodružství byla popsána v knize 30 let na zlatém severu, což je po zásluze řazeno mezi klasickou literaturu s předmluvou od Karla Čapka v anglické verzi.
Je paradoxem, že Eskymo má hrob právě v Dawson City, které si vybral pro svůj domov rovněž Mikin. Možná podobné podivínské duše se přitahují i když Eskymo byl rozhodně schopnější a v podstatě neškodný a naivní člověk.
Před pár dny jsem zakopl o video o Zlaté horečce koncem 20. století na Klondiku: