Hunterův laptop

Autor:  leho | dne: May 8, 2022


V českých médiích se nezmiňovalo téměř nic o skandálu syna prezidenta jediné světové velmoci USA Huntera Bidena, který si nechal dne 12. dubna roku 2019 opravit tři laptopy v opravně ve svém domovském státě Delaware a jeden z nich si zapomněl vyzvednout. Majitel opravny nevyzvednutí mnohokrát urgoval, ale Hunter Biden byl v té době na drogách a na nevyzvednutý laptop úplně zapomněl.

Laptop i s daty na hard disku tak propadl majiteli obchodu dle smlouvy o opravě po 90 dnech lhůty, takže si majitel opravny data okopíroval a podíval se na obsah a nestačil se divit.

Na laptopu byly konkrétní údaje o korupci s čínskými soudruhy v sumách desítek milionů USD, Hunterova úloha ve firmě Burisma ovládanou ruskými oligarchy, Hunterovy sexuální hrátky s čínskými nezletiletými prostitutkami, a mnoho dalších krásných věcí. Majitel tedy odevzdal laptop FBI a okopírovaná data si nechal, neboť mu dle zákona náležela.

Až do října 2020 se s laptopem nic nedělo, nikdo o něm nic nevěděl a to bylo několik týdnů před volbami. FBI si rozhodně netroufla nic s laptopem už kvůli volbám cokoliv dělat, protože Strana má tuto agenturu už plně pod kontrolou podobně jako měla jiná Strana pod kontrolou Ministerstvo vnitra po obsazení Československa Rudou armádou v roce 1945.

Data byla tedy majitelem opravny poskytnuta v říjnu 2020 deníku The New York Post a ty je pak částečně uveřejnil. Ale bohužel, ihned po uveřejnění zasáhlo Ministerstvo pravdy reprezentované sociálními sítěmi včetně YouTube, které publikaci nežádaných informací úspěšně zablokovaly aby náhodou neovlivnily příliš mnoho voličů, jelikož by pak bylo velmi obtížné uskutečnit vládní puč během prezidentských voleb v listopadu 2020.

A tak Strana se úspěšně chopila moci po volbách 2020, ale pořád se ji nepodařilo dát pod svoji kontrolu všechny vládní a státní složky. Donald Trump totiž jmenoval nemálo soudců a ti konají včetně dalších, kteří se pořád odmítají podřídit vedoucí úloze Strany ve vládě a společnosti.

Bude tedy nesmírně zajímavé sledovat, co se bude dít během letošních voleb do Kongresu a Senátu. Jinak řečeno, žijeme ve velmi zajímavé době.

Více o laptopu: Timeline: FBI refused to accept Hunter Biden laptop until impeachment hearings



Případ generála Vlasova

Autor:  leho | dne: April 23, 2022


1. KŘIŽOVATKY


Stalo se to v srpnu 1941, poblíž Mogileva., zhruba dva měsíce po vypuknutí války. Na štáb velitele týlového prostoru skupiny armád Mitte generála pěchoty hraběte von Schenckendorffa přivedli sovětského důstojníka, který prohlásil, že ho posílá major Kononov, velitel 436. pluku 155. střelecké divize. Odevzdal generálovi dopis, v němž Kononov nabízel, že přejde se svými vojáky na německou stranu pod podmínkou, že mu bude umožněno bojovat proti bolševismu. Generál už poznal obětavost a statečnost rudoarmějců. Majorova nabídka ho překvapila. Vzkázal, že souhlasí.

Major Ivan Nikitič Kononov, osmatřicetiletý donský kozák, absolvent vojenské akademie, člen strany od roku 1927, účastník finské války, nositel Řádu rudého praporu, nařídil svým vojákům, kteří jako zadní voj kryli ústup divize, aby nastoupili do čtverců po rotách a praporech.

„Vojáci?” zvolal, „rozhodl jsem se přejít na druhou stranu fronty. Konečně’ se nám‚kozákům nabízí příležitost postavit se proti bolševismu, který pošlapal staletá kozácká práva. Kdo z vás chce jít se mnou, ať vystoupí a zařadí se vpravo. Nikoho nenutím. Každý ať se rozhodne podle své vůle.”

Řady se rozhlučely. Někteří smýšleli stejně jako Kononov. Jizvy na duších z dob občanské války a kolektivizace se jim ještě nezhojily. Skrytá nenávist vyvřela. Plukovní komisař Pančenko byl zděšen. Někteří váhali: odejít, nebo zůstat? Jejich morálka byla po zmatcích a strázních uplynulých týdnů otřesena. Pochybnosti jim hryzaly v mozku. Sovětský svaz se hroutí, má cenu ještě bojovat? Nebude přece jen lepší přidat se k vítězům a obnovit s jejich pomocí staré pořádky, které bolševici zrušili?

Většina pluku nakonec přešla 22. srpna 1941 s majorem Kononovem na německou stranu. Prozatím byli umístěni ve zvláštním zajateckém táboře, zřízeném v bývalé zbrojní to­várně v Osinovce.

Schenckendorff si zavolal Kononova:

„Co váš přimělo k tomuto rozhodnutí?”

„Jsem kozák a nenávidím bolševismus,” odpověděl Kononov vášnivě. „Chci bojovat proti Stalinově vládě.”

Schenckendorff si zvědavě prohlížel ramenatého muže ve vyrudlé gymnasťorce a vjezdeckých kalhotách zasunutých do zaprášených holínek.

„Chtěl jsem přejít frontu už loni ve Finsku, ale nebyla příležitost, až teď …” ozval se Kononov do ticha. „Nejsem sám, kdo takhle uvažuje.”

Generál se zamyslel. Co s těmi lidmi? Operační důstojník major von Kraewel se přimlouval:

„Kononov žádá, abychom mu umožnili bojovat. Chce postavit kozácký pluk. Myslím, že by se mu měla dát příležitost.”

Generál mlčky přikyvoval. Sám o tom uvažoval již delší dobu. Kozáci budou jistě bojovat jako čerti. Spálili za sebou mosty, nic jiného jim nezbývá. Proč nešetřit drahocennou německou krev?

„Zkusme to,” řekl. „Zorganizujeme z nich jezdecký pluk.“

Nasadíme ho zatím k ochraně silničních a železničních spojů. Uvidíme, jak se budou činit. Kononova můžeme povýšit na podplukovníka a udělat ho velitelem. Kozáci mu důvěřují.”

„Ano, pane generále,” souhlasil vřele von Kraewel. „To je výtečné řešení. Kononov bude jistě spolehlivě pinit svůj úkol.”

Během několika týdnů vznikl kozácký jezdecký pluk 600 pod velením podplukovníka Kononova. Podle von Schenckendorffových předpokladů ve strážní službě vynikal mimořádnou horlivostí.

Nebyl to zdaleka jediný případ, kdy německým okupantům nabízeli své služby zapřisáhlí odpůrci komunismu. Patřil k nim i Bronislav Kaminskij, okresní starosta v Lokoti. Nejenže se s vervou ujal správy kraje, zorganizoval zásobování a uvedl do chodu školství, ale navíc na vlastní pěst postavil oddíly vyzbrojené sovětskými zbraněmi. V oblasti Lokotě, městečka ležícího na východním okraji brjanských lesů, tvrdě zlikvidoval partyzánské skupiny, které se tu soustřeďovaly.

Kaminskij hořel nesmiřitelnou nenávistí ke všemu, co bylo sovětské. Před lety ho orgány NKVD zatkly a poslaly na dlouhou dobu do trestaneckého tábora na Sibiř. Trest mu byl po nějakém čase změněn na nucený pobyt v Lokoti. Příchod Němců uvítal Kaminskij jako osvobození a ochotně se jim upsal tělem i duší.

Velitel německé 2. tankové armády generál Schmidt, který se doslechl o kaminského iniciativě, vysoce ocenil jeho zásluhy, pozval ho do svého štábu a o své vůli, aniž kohokoliv požádal o souhlas, svěřil mu správu dalších okresů. Přiznal mu přitom titul generálmajora s pravomocí organizovat v jeho rozlehlé správní oblasti vlastní armádu pod názvem Ruská osvobozenecká lidová armáda (RONA). Poskytl mu pro ten účel kořistní sovětskou výzbroj včetně dělostřelectva a tanků. Novopečený generál Kaminskij, opojený strmým vzestupem s(ré moci, založil i vlastní politickou stranu s programem, který byl zmatenou směsí fašismu a socialismu. Generál Schmidt, který v Kaminském spatřoval svůj vlastní úspěch, snaživě sepsal v září 1941 memorandum „O možnostech potírání bolševického odporu zevnitř”. Podrobně v něm vyložil své zkušenosti z Lokotě. Nedočkal se však žádného ocenění. Nadřízené instance jeho spisu nevěnovaly pozornost.

Přibližně v téže době skupina aktivistů, která se ujala městské správy ve Smolensku, vypravila deputaci k veliteli skupiny armád Mitte polnímu maršálu von Bockovi. S hlubokými úklonami a s poníženou zdvořilostí představitelé města odevzdali maršálovi cenný dar, historické dělo Napoleonovy armády. Zároveň požádali o doručení pozdravné petice vůdci německého národa Adolfu Hitlerovi. Obsahovala žádost, aby ve Smolensku byla ustavena vláda Rusů, kteří jsou připraveni spolu s německými jednotkami bojovat proti Stalinově vládě.

Maršál, který nevynikal žádným zvláštním politickým rozhledem, petici odeslal do vůdcova hlavního stanu, aniž se zajímal o její vyřízení. Neměl konečně ani čas zjišťovat, kde uvázla odpověď nejvyšších míst. Začala bitva u Moskvy a polní maršál von Bock měl plnou hlavu jiných starostí.

Jeho operační důstojník plukovník von Tresckow však hned při návštěvě představitelů smolenské městské správy uložil hauptmannu Strik—Strikfeldtovi, tlumočníkovi přidělenému štábu skupiny armád, aby zpracoval návrh organizace ruské osvobozenecké armády. V říjnu 1941 ho spolu se zpravodajským důstojníkem Gersdorffem předložil maršálovi. Plán počítal s dvousettisícovou ruskou armádou bez letectva, přičemž pro jistotu vždy za třemi ruskými divizemi měla být rozmístěna jedna divize německá. Plán současně doporučoval uznat smolenskou protibolševickou vzdorovládu.

Vrchní velitel pozemního vojska polní maršál von Brauchitsch postoupil plán ,polnímu maršálu Keitelovi. Čas plynul, odpověď nepřicházela. Smolenská městská správa ji marně urgovala. Teprve v polovině listopadu přišlo z hlav­ního stanu Keitelovo rozhodnutí: „Politické věci zásadně skupině armád nepřísluší.”

Hauptmann Strik—Strikfeldt, pětačtyřicetiletý baltský Němec, kdysi chodil do školy v Petrohradě a za 1. světové války sloužil jako mladý důstojník v carské armádě. Ovládal tedy dokonale ruský jazyk. Mezi válkami pracoval v Rize jako zástupce britské průmyslové firmy. Po připojení baltských republik k Sovětskému svazu přesídlil do Německa. Pro své jazykové znalosti byl povolán do armády k tlumočnické práci. Nenáviděl bolševismus, ale měl upřímně rád Rusy. Bylo mu proto velice trapně, když smolenským radním překládal slova náčelníka štábu pozemního vojska generála Greiffenberga, který jim s diplomatickými kličkami sděloval, že jejich žádost se dosud zkoumá na nejvyšších místech. Rusům bylo vidět na očích, že ‘pochopili, oč jde. Němci jejich žádost odmítají. Ani velkorysý německý dar, dodávka léků pro smolenskou nemocnici, nezmírnil roztrpčení jejich mluvčího, který nakonec prohlásil:

„Vaše vláda zřejmě ještě nepochopila vážnost situace.”

Měl pravdu. Nacističtí bonzové vskutku ještě nic nechápali. Koncem prosince 1941 odjela na východ první skupina úředníků Rosenbergova ministerstva pro obsazená východní území, aby od armády převzala správu některých okupovaných oblastí. Úředníky, kterým se pro jejich nové žlutohnědé uniformy začalo přezdívat zlatí bažanti, přijal před odjezdem sám jejich nejvyšší představený, říšský ministr Alfred Rosenberg. Pronesl k nim řeč:

„Jedete jako představitelé německého národa do oblastí východu, dobytých německým vojákem. Setkáte se tam s těžkými problémy, s nouzí a hladem, v nichž žije obyvatelstvo. Nepřistupujte k tomu všemu z našeho, německého hlediska. To je zvláštní svět. My si musíme uvědomit, že ruský člověk je zvíře, byl jím a zůstal. Bolševici z něho udělali pracující zvíře. Vy ho musíte donutit, aby pracoval ještě více. Musí být tažným dobytčetem při budování velikého německého impéria. Uvidíte tam utrpení. Ruský člověk rád trpí. To je zvláštní rys jeho patologické duše, který ukázal světu jejich spisovatel Dostojevskij. Vy musíte dát Rusům vždycky pocítit, že jste představiteli panského národa.”

Okupanti nedocenili skutečnost, že tisíce, ba statisíce sovětských lidí, roztrpčených a znechucených Stalinovou tyranií, vzhlížely v prvních týdnech a měsících války k Němcům s nadějí. Kolchozníci říkali: „Ech, co! Bude aspoň pořádek. Horší než bolševici Němec určitě nebude. Hlavně když dá lidem půdu, a pak už to půjde.”

I mezi zajatci, rozčarovanými neschopností vojenského velení, se šířily protisovětské nálady. Ti otřesení, zbědovaní chlapi byli dokonce schopni odpustit Němcům bezohledné zacházení. Přečtěme si zážitky jednoho z nich: „Bylo mi až protivné dívat se na naše vojáky, většinou to byli záložáci, starší chlapi, s jakým obdivem čučeli na každého německého vojáka, který šel kolem. Bylo nás za drátem na šedesát tisíc. Pod širým nebem. Lilo jako z konve, člověk se neměl kam schovat. A ti naši fotři sedí v hloučcích u ohníčků a slyším, jak vykládají: Copak Němec mohl vědět, že nás bude tolik, aby pro nás nachystal vyhřáté kvartýry? Ten má, kamarádíčkové, všecko do puntíku napřed spočítaný. S čím nepočítal, to holt není připravený.

První den, to musím říct, nám vůbec nedali najíst, ale našinci hned měli po ruce vysvětlení: Němci teď mají pino jiných starostí, než jak nám nacpat břicha. Počkáme, kamarádi, trochu toho hladu vydržíme

Když uběhl druhý den, a my jsme zase nedostali ani kůrku, opět se našli dobráci, kteří pro to měli omluvu: Němci nás tak vedou ke kamarádství. Vědí, že někomu zbyly suchary, někomu kousek chleba, a tak chtějí, abychom na sebe nebyli jako psi, jak to bylo za bolševiků, a bratrsky se rozdělili. Když se kolem nás německý frajtr hnal s holí v ruce za jedním ze zajatců, který se provinil, už nevím čím, ozývalo se z našich řad: Jo, kamarádi, Němci nejsou bolševici. Ti nás, panečku, naučí pořádku. Berou všechno, jak se patří …

Věřte mi, takhle to šlo čtrnáct dní, totiž chci říct, že jsme neměli ani kus střechy nad hlavou, ani ždibec chleba. V té době už z našeho tábora denriě odváželi do hromadného hrobu takové dvě tři stovky lidí. I tohle se našinci snažili všelijak vysvětlovat a omlouvat. Za měsíc nás z celého tábora zbylo pár tisíc kostlivců …”

Po porážce německých armád u Moskvy došlo k řadě změn na vysokých velitelských místech wehrmachtu. U skupiny armád Mitte nahradil von Bocka maršál von Kluge. Ten měl pro politiku ještě méně pochopení než von Bock. Často si v užším kruhu opatrně zahuboval na hlavní stan, ale neodvažoval se otevřeně vzdorovat jeho příkazům. Nevynikal přitom nijak zvlášť pevným charakterem. Všechno, co se u skupiny armád podnikalo za zády vrchního velení, muselo se mu opatrně servírovat s ujištěním, že jde o čistě vojenskou nezbytnost.

Ale ona to skutečně byla vojenská nezbytnost, co způsobilo, že v rozporu s pohrdavým vztahem pravověrných nacistů k národům Východu přibývalo v jednotkách wehrmachtu dobrovolníků z řad sovětských válečných zajatců, zběhů i civilistů. Uplatňovali se na frontě jako řidiči, řemeslníci, voz­kové, nosiči munice, strážní

Podplukovník Gehlen, šéf zpravodajského oddělení Cizí armády—Východ při vrchním velitelství pozemního vojska, o tom hovořil s majorem generálního štábu Heinzem Heerem, který byl k jeho oddělení .přidělen pro svou znalost ruštiny. Přijal ho ve své pracovně v jednom z baráků vrchního velitelství pozemního vojska v lese poblíž Angerburgu am Mauersee 21. dubna 1942 a s překvapivou otevřeností ho zasvěcoval do poměrů.

»Takových lidí máme už v armádě na dvě stě tisíc. Někteří se k nám dávají, aby unikli smrti v zajateckých táborech, někteří z vypočítavosti a někteří z přesvědčení, proto, že nenávidí komunisty, léta svou nenávist skrývali a teď se domnívají, že jim dopomůžeme k lepšímu životu. Desetitisíce těchto lidí nosí německé uniformy, dali jsme jim zbraně. Konají strážní službu, pronásledují partyzány, dokonce bojují na frontě a ne právě špatně.”

„Opravdu?” žasl Heere, štíhlý třicátník s jemným inteligentním obličejem. „To jsem nevěděl.”

„Jak byste to mohl vědět?” usmál se Gehlen. „Vždyť i naše vrchní velitelství pozemního vojska se tváří, že o tom neví. Před vrchním velitelstvím wehrmachtu se to musí tajit. Vtip je v tom, že my ty lidi prostě potřebujeme. Sovětské Rusko porazíme, jen když získáme masy ruského obyvatelstva na svou stranu. Jde o to, jestli se nám podaří přesvědčit o tom naše velení.”

Heere měl o čem přemýšlet. Prodělal tažení v Polsku, ve Francii, v Jugoslávii. Horoval pro vůdce. Ale na východní frontě, kde jako operační důstojník 49, horského sboru prožil těžké boje za sovětské zimní ofenzívy, z něj nadšení vyprchávalo. Cítil, že v soukolí něco skřípe. Byl svědkem krutostí, kterých se na obyvatelstvu dopouštěli esesmani a příslušníci sicherheitsdienstu. Když poblíž města Stalino navštívil zajatecký tábor, otřásl jím pohled na vyhladovělé ubožáky. Uvědomil si rozhořčeně: Rozséváme nenávist. Teď mu Gehlen potvrdil, co napadlo i jeho samého: Takhle se nedá zvítězit.

Také generál Schenckendorff, velitel týlových oblastí skupiny armád Mitte, dospěl k závěru, že nezávisle na tom, kdo přišel s nápadem verbovat ruské hilfswillige, pomocné dobrovolníky do wehrmachtu, je jich velice zapotřebí. V rozhovoru s operačním důstojníkem skupiny armád plukovníkem Tresckowem si pochvaloval:

„Vypadá to dobře. První prapory se už stabilizují. Některé se skvěle osvědčily v boji. Požadavky na doplňky rostou. Rozhodl jsem se v Bobrujsku postavit z Rusů náhradní prapor, ze kterého bude brzy pluk. …“


… pokračování příště



Svět je opět normální

Autor:  leho | dne: April 18, 2022


Titulek je míněn ve vší vážnosti, žádná recese. Od 24. února roku 2022 začátkem válečného konfliktu v Evropě mezi Ruskem a Ukrajinou se svět naprosto jednoznačně posunul opět do normálu přerušením dlouhého a nenormálního období míru nemající v celé lidské historii obdoby. Příroda to tak zařídila, že člověk je biologicky naprogramován pro neustálý boj za své přežití proti celé řadě nepřátel včetně divokých šelem a i jeho samého. Mír a pokoj není tedy vůbec normální stav. Když nepřátelé přestali existovat, tak si je lidé prostě museli vymyslet a je úplně jedno, jestli to jsou plastová brčka, globální oteplování či Donald Trump. Nejen já, ale i mnozí jiní si zajisté všimli, jak kovidová opatření se po ruském útoku na Ukrajinu začala rušit všude na světě, neboť teď už jde po dlouhé době opravdu o život a nelze don-quixotsky bojovat s větrnými mlýny donekonečna. Takže by se mohlo říci, že to je dobré, vše v pořádku a nejen kovidové šílenství je za námi. Mohlo by se to říci, ale rozhodně nemělo, protože to pravé šílenství právě začalo a zřejmě bude znatelně narůstat. Normál totiž je právě to šílenství, které bylo původně realitou každodenního života v podobě boje s divokými šelmami a jinými kmeny toužící po našem území oplývající medem a mlékem. Dává smysl, ne?


Evidentně to smysl dává rovněž kvůli celkovému zmatení ve společnosti jak bylo již zmíněno v článku Velké téma: Co se to děje? a jež ve velké míře stále přetrvává. Důvodem této neblahé skutečnosti je z velké míry nedůvěryhodnost hlavních světových médií, která jsou už více než 10 let výhradně stranickým tiskem americké Demokratické strany, zkráceně Strany, neboť jde skutečně o Stranu toho samého typu, která měla vedoucí úlohu v bývalém Československu dlouhých 41 let a kterou zmiňoval i George Orwell ve svém románu 1984. A co je horší, Strana má díky Internetu a sociálním sítím globální vliv. A právě ta nedůvěra způsobuje, že ve veřejnosti jsou velké pochyby co se to na té Ukrajině vlastně děje a všechna ta zvěrstva ruských ozbrojených sil jsou jistě pochybná neboť informace o nich dostává veřejnost právě z těch samých stranických zdrojů, které tak brutálně lhaly ještě před několika dny a týdny. Jen tak mimochodem, na nacistická zvěrstva si našla média místo až dlouho po válce. Oni nám tak strašně až doteď lhali a najednou začínají mluvit pravdu? Ne, to rozhodně ne! A je to skutečně tak, oni se opravdu nezměnili. Rozdíl je pouze v tom, že dnes využívají nesmírně krvavou a brutální realitu ve svůj prospěch a ve prospěch Strany a vlády a to nejen v USA. Takže tentokrát pravda jim hraje do not a není tedy moc divu, že jim velká část veřejnosti nevěří a to je velmi špatně.


Na druhou stranu ale ještě v dobách, kdy neexistoval Internet a kdy ve světě bylo o mnoho více ozbrojených konfliktů včetně značného lidského utrpení, bylo zřejmě také méně obtížné a i bylo výnosné pravdu veřejnosti sdělovat, neboť si to žádala, aby se podporoval základní lidský pud sebezáchovy včetně pocitu boje za přežití a víru v lepší zítřky. Tento stav měl po konci Studené války pauzu a boj za přežití se přesunul do jiných rovin v podobě boje proti již zmíněným plastovým brčkům, globálnímu oteplování či Donaldu Trumpovi. Těžko říci, zda větší bláznovství byl boj proti brčkům či oranžovému miliardáři, kterému se též Nezvědavec věnoval v několika článcích jako např. Washintonský močál je mnohem hlubší než kdo čekal.


Svět se tedy dostává do normálu, ale to zdaleka neznamená, že budoucnost bude nějak růžová. Spíše naopak. Ve veřejném prostoru totiž není místo na obyčejné problémy, které zahrnují například co se našlo na laptopu Huntera Bidena, že americká administrativa je neuvěřitelně zkorumpovaná a že postupná degradace státu zatím spěje k rozdělení Unie a k vyklizení pozice světového četníka. V takovém prostředí pak si lze lehce představit, že dojde k použití atomových zbraní kdekoliv, nemusí to být zrovna Ukrajina, neboť situace je z velké části nepředvídatelná.


Hunter Biden: First the Times, Now the Post


Co lze ale celkem s jistotou předvídat, že nadcházející léto přijde svět o celou třetinu sklizně obilí, neboť právě tolik se ho v minulosti sklidilo v Rusku a na Ukrajině. V mnoha zemích, hlavně v těch chudších, bude hlad a ten probudí lidové bouře a chaos. V historii to tak vždy bylo a když byl hlad a mor, byly také války a lidové bouře. Není tedy důvod si myslet, že to bude v budoucnosti jinak.


Na závěr zmíním pár faktů. Jeden z nich je, že Rusko se po rozpadu Sovětského svazu nestalo lepším a viditelně se mu nepodařilo odstranit dědictví komunismu. Opak je rozhodně pravdou. Po více než 75 letech zničující diktatury nezbylo v Rusku mnoho lidských zdrojů, které by zastavily úpadek společnosti zapříčiněným bolševickou diktaturou. Dalo by se i argumentovat, že tento úpadek se dokonce zrychlil. Nemám na mysli úpadek technický a hmotný, ale především úpadek lidský a mravní. Druhý fakt je ten, že ani ruská realita v polovině 19. století nebyla výrazně na vyšší úrovni než dnes ve srovnání se zbytkem civilizovaného světa, protože zde neexistovala instituce tzv. “common law”, což byla všeobecná úcta k zákonům a pořádku nejen mezi běžnými lidmi, ale především byly zákony respektovány panovníky v Anglii už od 12. století a tento proces pak vedl ke všeobecné obrodě, renesanci a pokroku ve společnosti prakticky v celé Evropě. V Rusku ale nic takového neproběhlo a ruský car nikdy neměl v úmyslu předat svoji moc parlamentu a zákonodárcům. Po VŘSR už jenom myšlenky na něco takového jako “common law” mohly vést přímo k fyzické likvidaci jedince a dodnes se v té nešťastné zemi situace zásadně nezlepšila. Karel Havlíček Borovský našemu národu podal o této jednoznačně negativní ruské realitě svědectví už v 19. století. Takže pokud připočteme k tomuto faktu obrovskou nejen fyzickou, ale hlavně lidskou devastaci ruského státu po celou dobu jeho existence, tak se nikdo nemůže divit, co se tam dnes děje. A pokud se nikomu nechce číst Havlíčkovy reportáže o Rusku, jelikož kdo má na to dnes čas, že ano, tak si alespoň může přečíst jednu diplomku, na to si snad už čas najde: Karel Havlíček Borovský a Rusko.



Proces s Kyle Rittenhousem

Autor:  leho | dne: November 21, 2021


Rittenhouse Acquitted


Má poznámka byla inspirována příspěvkem v diskuzi k článku na iDnes: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kyle-rittenhouse-kenosha-smrt-zbran-strileni-soud-rozsudek.A211119_194045_zahranicni_hend


Článek celkově vyjadřuje neschopnost většiny Evropanů pochopit americkou státnost, která je založena na lidech jakým je Kyle Rittenhouse. Samozřejmě v tomto případě je úplně jedno, jestli mu je 5, 10, 17 nebo 80, věk zde nehraje žádnou roli.


Americká Ústava neuzákoňuje policii, ale uzákoňuje právo vlastnit zbraň a právo vlastnit majetek. Ve většině států Unie ale právo vlastnit zbraň už bylo prakticky zrušeno, snad kromě Texasu, kde ještě i dnes lze zastřelit beztrestně zloděje i zezadu a ještě k tomu z dálky když už prchá se svým lupem. Ale zase ne všude, ve městech jako Dallas-Fort Worth určitě nikoliv.


Není tedy bez zajímavosti, když žalobce během procesu s Rittenhousem jasně řekl, že bránit majetek zbraní před vyrabováním je protizákonné a jistě v tomto měl pravdu. Ale zatím ještě není protizákonné zbraní bránit svůj vlastní život a o to tu šlo.


Koncept, že Kyle Rittenhouse a skupina dalších šla bránit majetky svých spoluobčanů, už uniká i samotným Američanům, kteří se nakazili evropskou vznešenou ideologií včetně marxismu, že majetek je proti společenské etice, je neslušné být bohatý a podnikat, takže je tedy v pořádku, že součástí “protestu” je vypalování a rabování obchodů a kanceláří. Policie v tomto duchu tedy rovněž nezasahovala, neboť šlo o pouhé majetky a nikoliv o životy.


Policie se rozhodla v Kenoshe nezasáhnout a tak její úlohu zaplnili místní, kteří odmítli se jako ovce podřídit kriminálním živlům a postavili se jim se zbraní v ruce.


Ihned po událostech státní federální žalobce Rittenhouse obvinil aniž si zjistil, že jednal naprosto v souladu se zákony. Jedná se o obecný trend, kdy federální soudnictví se vůbec na zákony neohlíží a uplatňuje je pouze v souladu s politikou Strany. Mám na mysli tu “Demokratickou” stranu, která nemá s demokracií nic společného.


Kdyby neexistovalo mnoho videí a kdyby soudce uplatňoval ideologickou linii Strany, Rittenhouse by byl jistě odsouzen na doživotí. Ale to se nestalo. Bohužel ale v procesech s tzv. “povstalci” z 6. ledna je to jinak, tam soudci povolují pouze ta videa a důkazy, které jsou v souladu se žalobou na rozdíl od případu v Kenoshe.


Looting Comes to the Suburbs



Vrah Alec Baldwin

Autor:  leho | dne: October 24, 2021


Alec Baldwin’s Negligent Discharge – Actor May Face Involuntary Manslaughter Charges



Minulý čtvrtek Alec Baldwin zastřelil kameramanku Halynu Hutchins při natáčení filmu “Rust”. Jistě se jednalo o nešťastnou náhodu, ale člověk nikdy neví. Událost je velmi podivná. Alec Baldwin na kameramanku vystřelil z bezprostřední blízkosti tak, že na něj vystříkla krev a musel pak odevzdat policistům své krvavé oblečení. Zřejmě nestřílel tedy pro efekt do kamery, ale přímo na hruď kameramanky a mohlo se jednat o špatný vtip. A nebo cokoliv jiného.


V Americe se při filmování zpravidla nepoužívají atrapy zbraní nebo zbraně specielně určené pro filmování, ale skutečné zbraně. Jistě není bez zajímavosti, že během natáčení bezpočtu stříleček s Johnem Waynem či Clintem Eastwoodem se nikdy nic vážného nestalo. Avšak na rozdíl od dneška John Wayne, Clint Eastwood a další herci akčních kovbojek byli zpravidla pravičáci, sami vlastnili zbraně a uměli s nimi zacházet pokud se přímo nejednalo o válečné veterány. Včera jsem viděl interview s jedním hercem, který je zároveň i policistou a ten si přidělenou zbraň při filmování vždy kontroluje i když nemusí. Pro takového člověka to je naprosto normální a zásadní věc.


Alec Baldwin je ale úplně jiný živočišný druh a mimo jiné aktivista proti soukromému držení zbraní a proti americké Ústavě jako takové. Viz jeho antitrumpovské výstupy. Ještě nedávno tweetoval v komentáři o policejním zásahu, že by rád věděl, jaké to je zabít nevinného člověka. Tak teď to ví.


Podle jiných ověřených zpráv herci a personál si krátili dlouhou chvíli během pracovního volna střílením do plechovek od koly. Ostré patrony si zřejmě koupili v místním obchodě. Proč by je jinak vůbec měli? Pro české čtenáře: Patrony v USA běžně koupíte ve sportovních obchodech nebo i samoobsluhách se smíšeným zbožím.


Také je známo, že ve filmovém průmyslu včetně herců a personálu se běžně vyskytují drogově závislá individua a nebylo by tedy vůbec překvapující, že ožralé smažky na drogách s největší pravděpodobností v revolveru ostré náboje prostě zapomněly. Rovněž bych se nedivil, kdyby Alec Baldwin se na kameramanku naštval a jen tak na ni namířil a vystřelil. Je to totiž arogantní a vzteklý násilník a nejednou musela při jeho výstřelcích zasahovat policie.


Ale jelikož Baldwin je vlastníkem bezedných bankovních kont, tak si jistě najme ty nejlepší právníky a ti ho z téhle šlamastyky spolehlivě vysekají. A jelikož od této chvíle bude navždy znám jako vrah kameramanky, nenatočí už určitě žádný film a to je také trest i když podle mého názoru silně nedostačující. Tenhle člověk by měl bručet v kriminále do konce života a být vystavován veřejnosti jako odstrašující případ hollywoodského aktivisty a nechutné vzteklé smažky.


Článek o osobě, co měla při filmování na starosti zbraně:

Woman in Charge of Guns on Alec Baldwin’s Movie Set Deletes Her Social Media Accounts


Další zdroje:



Alec Baldwin’s Accident [Updated]


Rumble.com: Alec Baldwin Shooting – Who’s to Blame? Viva Frei Vlawg



Stephen Hunter: The Shooting



Velké téma: Co se to děje?

Autor:  leho | dne: June 9, 2021



Minulý článek s titulkem „USA: Volby 2020“ z 2.2. 2021 sliboval velká témata. Co se to dnes vůbec děje, jak je možné, že běžný pracující člověk pravdu téměř nemá šanci se dozvědět a vůbec už ne co se děje v jediné světové velmoci USA, je jedno z těchto velkých témat. My že nevíme, co se děje? Vždyť přeci máme svobodný tisk a média! Anglicky snad umíme, ne? A ještě k tomu máme Internet, který je přítomen téměř v kapse či kabelce každého jedince.


Absence pravdivých a relevantních informací ve veřejném prostoru a matoucí tak světovou veřejnost má dva hlavní důvody. Prvním je obchodní model mediálních korporací a druhým důvodem je masová účast na tvorbě reality dnešního světa miliardami uživatelů sociálních sítí a jejich emotivních reakcí mnohdy postrádající jakýkoliv věcný základ. Problémem je, že emocemi vnímaná realita je ve stále větším rozporu s realitou skutečnou a vyvolává tak napětí ve společnosti nejen v USA, ale i ve zbytku světa.


Až donedávna hlavní média určovala společenské trendy dle tzv. lineárního obchodního modelu zahrnující relativně nevelký počet elitních novinářů a mediálních osobností, kteří určovali celosvětové trendy po celá desetiletí ne-li staletí, viz článek na Forbes.com „As The Media Industry Evolves, The Business Model Becomes The Message“. Elitní a univerzitně vzdělané mediální osobnosti ještě v nedávné minulosti ze zkušenosti věděli, co si mohou dovolit a co veřejnosti prodají, aby současně vydělali peníze sobě a svému zaměstnavateli. Zaměstnavatel, tj. mediální korporace, se postaral o sponzory a financování svých periodik a později rozhlasových a televizních společností pomocí osobních kontaktů a vyjednanými smlouvami. Konkurence se pak postarala o to, že “novinářská kachna”, neboli dnešním jazykem “fake news” či falešná zpráva nebyla ve veřejném prostoru příliš častá a donedávna relativně objektivní zpravodajství s protichůdnými názory byl dlouho zažitý standard, takže ve svobodné západní společnosti docházelo k veřejné debatě s přítomností velké různorodosti názorů. Dnes je ale vše jinak.


Zpravodajství v hlavních médiích už zahrnuje pouze jeden jednotný názor a to samé se týká jednotlivých periodik, které se předhánějí v míře zaujatosti svých prezentací, kde je hlavním faktorem emotivní náboj jednotlivých titulků s absencí jakékoliv diskuze proti sobě stojících argumentů. Největším problémem je, že tento jednotný názor je současně programem jedné ze dvou hlavních politických stran v jediné světové velmoci, Demokratické strany Spojených států amerických. A tento program se tak dostává do programů majoritních stran všech zemí na celém světě, takže je možno říci, že dochází ke vzniku jedné jediné globální politické Strany s velkým „S“. Jedná se o podobný efekt, jejímž důsledkem v době Vánoc je přítomnost Santa Clause ve výkladních skříních obchodů takřka ve všech světových metropolích.


Jak nastala taková prekérní situace? Jedním z důvodů je, že zmíněný lineární obchodní model velkých mediálních korporací musel ustoupit do pozadí především z důvodu přítomnosti zpráv v chytrých mobilech téměř veškeré dospělé populace na celém světě. Člověk, který si dnes koupí každý den ráno noviny či si je vybere ze schránky a pak po práci zasedne k večernímu zpravodajství bez průběžné kontroly mobilních aplikací a sociálních sítí v průběhu celého dne, takový živočich už léta neexistuje a pokud ano, jedná se o exotickou výjimku. Zprávy se nyní sledují kontinuálně, každou vteřinu v každý okamžik a sdílejí se s obrovským počtem komentářů včetně lajků na sociálních sítích 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Každý individuální uživatel sociálních sítí, kterých bylo minulý rok přes tři miliardy jedinců, se takto více či méně podílí na tvorbě zpráv a trendů včetně tvorby každodenní reality. Tentam je starý a osvědčený 24-hodinový cyklus v dobách lineárního hospodářského modelu, kdy se zprávy ověřovaly a analyzovaly v redakcích světových deníků večer před jejich vydáním malým počtem univerzitně vzdělaných expertů. Dnes téměř každý a i ten s bídou gramotný uživatel sociálních sítí, kterých je z daleka nejvíce, se podílí aktivně na tvorbě zpráv, takže fakta už nejsou vůbec relevantní, ale relevantní jsou emoce a ty nejnižší lidské i nelidské pudy, které ženou kupředu závod o senzace šíleným tempem těžko představitelným ještě v nedávné minulosti.


Tradiční lineární model financování mediálních korporací se stal nefunkčním a byl nahrazen modelem zahrnující cílené zobrazování reklam na individuálních stránkách uživatelů sociálních sítí definovaným preferencemi toho kterého uživatele a vypracovaným algoritmy umělé inteligence. Distribuce reklam je samozřejmě plně automatická rovněž za pomoci algoritmů umělé inteligence. Za každé zobrazení reklamy se samozřejmě platí a pokud počet zobrazení reklam je dostatečně velký, nejde pak o malé částky. Co je na tomto modelu specifické, že distribuované reklamy na stránky jednotlivých uživatelů sociálních sítí vyžadují mnohdy buď žádnou nebo pouze velmi malou investici, ale zároveň je nutný pokud možno co největší počet dalších uživatelů sdílející ten samý obsah s tou kterou konkrétní reklamou. V každém případě je tedy nutno zaujmout co největší počet uživatelů na sociálních sítích a to čímkoliv, jako například kotětem hrajícím na piáno či Donaldem Trumpem navrhujícím injekci čistícího prostředku do žil pacientů nemocných virem COVID-19. Pokud koťátko skutečně umí hrát na klavír či zda skutečně Donald Trump navrhoval takovou absurditu je naprosto nedůležité. Hlavně že se zobrazil patřičný počet reklam s politicky korektním obsahem a to je v novém modelu financování mediálních korporací to nejdůležitější.


Co zrovna letí a která témata je nutno tlačit do popředí včetně jejich názorového zaměření, to rovněž zabezpečují algoritmy umělé inteligence s minimem lidské účasti, takže není už nutno v redakcích velkých periodik pracně rozhodovat, co se objeví druhý den na titulcích. Automaticky vybraná populární témata mají takto velkou hodnotu a chytré algoritmy je pak zobrazí spolu s reklamami co největšímu počtu uživatelů. To vše znamená, že konzument dostává do svého chytrého mobilu mediální vstupy už patřičně filtrované a zároveň šité na míru shodující se s jeho individuálními myšlenkovými procesy a vkusem zároveň s průběžnými aktualizacemi v reálném čase 24 hodin denně sedm dní v týdnu. A to všechno včetně nabídek zboží podle automaticky vypracovaného odhadu vkusu a potřeb. Jistě někdo ze čtenářů se nejednou podivil, jak je možné, že se na jeho mobilu najednou objevila reklama na produkt, který zrovna teď nějakou podivnou náhodou potřebuje a samozřejmě za super výhodnou cenu.


Veřejnosti se mediální inovace líbí, jelikož celkový proces získávání informací je automatický, rychlý a pohodlný a ještě k tomu má k dispozici tipy na výhodné nákupy. Nemusí nic vyhledávat, dokonce ani chodit do trafiky či vybírat schránku s denním tiskem, sledovat a dávat inzeráty včetně shánění produktů po obchodech a pak ještě k tomu se starými novinami se tahat do sběrných surovin. Vše přistane pěkně pohodlně v mobilu a neustále se aktualizuje. Pro vydavatele, kteří přežili zmíněnou mediální reformu a nezkrachovali, je nový proces distribuce zpráv zrovna tak stejně výhodný a pohodlný, neboť vše je obstaráno téměř bez lidské účasti a není nutno už zaměstnávat elitní novináře a drahé editory a obtěžovat se se sponzory k placení tištěných inzerátů či s prezentací reklam během televizních pořadů. V dnešní době novináři sice stále ještě existují, ale nepotřebují už v drtivé většině univerzitní vzdělání, protože veřejnost si nežádá žádné expertní analýzy událostí, takže s bídou koherentní blábol s patřičně důrazným titulkem je naprosto dostačující. Editorů a korektorů ve starém slova smyslu tedy už netřeba, když obsah a pravdivost zpráv včetně absence pravopisných chyb už není důležitý.


Důležitá je ale v novém mediálním prostředí potenciální závadnost příspěvků individuálních uživatelů sociálních sítí k jednotlivým mediálním prezentacím a zprávám. Závadnost může být legitimní, jako například sprosté nadávky stejně jako vybízení ke kriminální činnosti, k vraždám, ke žhářství, pedofilie a podobně. Problémem zrovna tak ale je, že závadnost v příspěvcích uživatelů sociálních sítí má i jiný charakter a tím je potenciál ovlivnit převažující myšlenkové proudy konkurenčními a politicky nekorektními myšlenkami. Sociální sítě a internetové portály byly takto nuceny najmout nové pracovní síly, kterým se v angličtině říká „content reviewers“, což by se dalo přeložit jako „recenzenti“ nebo prostě „cenzoři“ a jejich náplní je hlídat závadnost příspěvků včetně politické korektnosti. Ale ani tito zaměstnanci nemají už jistotu dožít se důchodu. I samotný obsah je už ve velké míře vyhodnocován automaticky bez lidské účasti pomocí algoritmů umělé inteligence.


Trendy v podobě rozhodnutí, co se publikuje a co ne, jsou tedy určovány z velké části opět automaticky algoritmy umělé inteligence podle počtu internetových kliků a lajků na internetových portálech měřící popularitu toho kterého tématu a mediálního vstupu (jako články, videa, memy, atd.) a to způsobuje, že veřejný prostor je vyplněn téměř výlučně buď banalitami jako už zmíněné kočičky hrající na piáno a pak vstupy, které musí být v souladu s kladnými pocity a emocionální identifikací většiny internetových uživatelů v řádu miliard jedinců. V takovém prostředí majoritní vlastníci mediálních korporací a sociálních sítí nemohou tolerovat kontroverze, různorodost a protichůdné názory, protože ty by pak mohly způsobit odliv uživatelů spolu se ztrátou příjmů ze zobrazovaných reklam. Jelikož už před desetiletími velké mediální korporace se většinou identifikovaly s politikou americké Demokratické strany, je nyní v jejich zájmu budoucí existence vyloučit veškerou politickou opozici z veřejné sféry a donutit tak pokud možno celou společnost, aby akceptovala politiku jedné strany. Není bez zajímavosti, že mnozí dědečkové a babičky zažili něco podobného i v dobách absence sociálních sítí a Internetu, ale to je zase jiné další velké téma.


Vyloučení Donalda Trumpa ze sociálních sítí a s ním každého vlivného jedince nesdílející populární politicky korektní trendy je tedy přirozený vývoj. Jestliže je Donald Trump velmi často přirovnáván k Adolfu Hitlerovi, nemůže být vůbec překvapivé, protože to přidá patřičný emotivní náboj, který vydělá vydavateli peníze. Fakt, že pro toto tvrzení neexistuje žádný racionální důvod, peněz už zdaleka tolik nevydělá, protože silnější emoce než Adolf Hitler jakýkoliv věcný protiargument může těžko vyvolat. A samozřejmě Donald Trump není zdaleka sám. On a jemu podobní nemohou ve veřejném prostoru ovládaným velkými mediálními korporacemi fungovat, neboť by zpochybnili hlavní politicky korektní trendy a lidé by pak klikali na něco jiného způsobující ztrátu výdělku jejich majitelům a také hlavně majitelům sociálních sítí. Spolupráce sociálních sítí a mediálních korporací je naprosto klíčová díky novému hospodářskému modelu zahrnující cílené individuální reklamy zobrazující se na jejich internetových portálech koncovým uživatelům.


Zmanipulování voleb v USA v roce 2020 a odstranění Donalda Trumpa z politiky znamená, že sociální sítě ve spolupráci s mediálními korporacemi mají dnes neomezenou moc a polarizují tak společnost na globální úrovni. Není bez zajímavosti, že se tím dokonce i sami chlubí v internetové verzi kdysi proslulého týdeníku Time v článku „The Secret History of the Shadow Campaign That Saved the 2020 Election“. Existují ale další společnost rozdělující témata než Donald Trump.


Jedno z takových témat způsobilo paniku ze zákeřné nemoci způsobeným virem COVID-19, což je obludnost globálních rozměrů jaká v historii nemá obdoby. Nejen v dnešních USA se dá téměř s jistotou poznat příslušnost ke hlavním politicky korektním trendům i při procházce parkem na tvářích kolemjdoucích dle přítomnosti náhubku. Snahy léčit veřejnost nakaženou zrádným virem pomocí vládních opatření všude na celém světě jsou kombinací šílených Don-Quixotských bojů s větrnými mlýny živených sociálními sítěmi a na druhé straně naplněním konceptů kontroly funkce lidské společnosti z románů George Orwella.


Zvláště orwellovský ráz má legendární doporučení šéfa amerického Národního institutu alergie a infekčních nemocí legendárního Dr. Anthony Fauci napřed k nenošení náhubků a nedlouho poté naopak jeho nabádání k nošení zdvojených masek prakticky znemožňující normální dýchání. Absurdní zdůvodnění, že lhal jenom proto, že chtěl chránit veřejnost před masovým vymíráním a zabránit vyprodání zásob určených pro zdravotnický personál, je přijato většinovou společností naprosto bez námitek. Máme totiž jiné problémy než lži nejvíce placeného vládního zaměstnance v USA a možná i na celém světě. Lidé umírají, nemocnice jsou přeplněné a to je důležité, protože strach ze smrti je ten nejnižší pud a ta nejsilnější lidská emoce. Že před kovidovým šílenstvím nemocnice byly přeplněné pacienty s jinými zákeřnými chorobami, se už neřeší a pokud ano, moudré sociální sítě s geniální umělou inteligencí se postarají, aby se takové kacířské myšlenky na jejich platformách neobjevovaly. Pokud možno se všichni musí bát smrti a na tomto nejnižším lidském pudu a emocích se tak vydělávají přirozeně ty největší peníze.


Bohužel, nejde jenom o peníze, jde hlavně o uchvácení moci v celosvětovém měřítku a realizaci politického programu Strany za podpory sociálních sítí s jejich podřízenými mediálními korporacemi. Totiž jedině Strana vás ochrání před jistou smrtí v kovidové epidemii. Jedině Strana vymámí hlavně z bohatých lidí dostatek peněz a zastaví tak globální oteplování a zabrání masovému vymírání lidstva. Jedině Strana má ve svém politickém programu dokončení znárodnění zdravotnictví a zabrání tak dalšímu masovému vymírání ať je to kovid či jakákoliv jiná choroba. Jedině Strana je nekonečně dobrá, když má v programu odstranění chudoby a tudíž je nutno zařídit, aby vyhrála každé volby. Veškerý odpor proti programu Strany je zločin a každý státník, který Straně odporuje, je horší než Hitler a automaticky se provinil a je nutno mu zabránit, aby kandidoval a pokud náhodou by se dostal tak daleko, že kandiduje či dokonce je nějakým způsobem zvolen do důležité funkce, určitě to nemůže být jen tak a jistě se dopustil v minulosti celé řady zločinů včetně zrady a spolupráce s jinou velmocí, nejčastěji s Ruskem, protože je to právě ta země, se kterou dřívější vedení Strany v minulosti spolupracovalo a vydalo ruskému caru Vladimírovi pětinu produkce amerického uranu. Je tedy nutno se zbavit každého vlivného odpůrce Strany, protože už se své podstaty se jedná o zločince a je tudíž nelegitimní.


Takže, milí čtenáři, už víte, co se to vlastně dnes děje? Jinak řečeno, čtěte George Orwella, jednoho z největších spisovatelů a i jasnovidců všech dob. Tam je odpověď a i v době a událostech, které inspirovaly Orwellův román 1984. Ale co tedy bude? Těžko říci a jsou dvě možnosti. Možná to dobře dopadne a bude zase všechno jak bylo. Nebo to možná dopadne špatně. Nejspíše svět spěje k dalšímu globálnímu konfliktu a další katastrofě, která ho zbaví zákeřné choroby a parazitů v podobě zhoubných myšlenek obsažených v programu Strany, tak jak je popsal Gad Saad ve své knížce „The Parasitic Mind“. Možná při tom dojde i ke konečnému vymýcení toho nejhoršího parazitu na světě, člověka více či méně rozumného jako živočišného druhu. Nakonec toto je rovněž v programu Strany a součástí její politiky ochrany životního prostředí.



====================================================================



Zajímavé odkazy:


Demokratka na Trumpově mítingu


https://www.macalester.edu/news/2017/04/how-news-has-changed/


https://www.forbes.com/sites/forbestechcouncil/2019/03/19/the-changing-landscape-of-media-business-models/


https://whatis.techtarget.com/definition/targeted-ad-targeted-advertising


https://www.youtube.com/watch?v=SEWOI317XtY&ab_channel=ChrisWilliamson