Fargo je možná dobrý film, ale…
Autor: leho | dne: April 24, 2020
Na Facebook někdo napsal, že film Fargo je skvělý film. Já nevím a toto byla má reakce:
Fargo je kousíček od Minneapolisu v Minnesotě, kde jsem strávil skoro 2.5 roku včetně třech hrozných zim alá Sibiř. Jedna z nich byla nejhorší zima do té doby v dějinách. Několikrát jsem byl uvízlej na farmě, když byla venku horizontální vánice a 30C pod nulou. To nikomu nepřeji zažít!
Vystrčíte frňák z baráku a bác, hned omrzlina. A to se vám stane vždycky od prosince do března, nejen během rekordní zimy. Když jdete do práce a nemáte auto ve vytopené garáži, tak na sebe skafandr, vyběhnout ven, nastartovat, zapnout topení na plný koule a pak zase sprint do baráku. Pak udělat kafe, posnídat a za půl hodinky se dá autem jet.
Nasednout do vymrzlého auta a hned jet je životu nebezpečné. Fakt nekecám! Sedačky a volant z vás vyssají teplo a hypotermie se dostaví během 5-10 minut a to i přes to, když je člověk nabalenej včetně jégrova prádla. Nutno pak zastavit u nejbližší pumpy a rozmrznout sebe a auto.
Sorry, film možná dobrej, ale dívat se na něj nebudu.
Sázka na kulhavého koně
Autor: S. R. | dne: April 11, 2020
…aneb Už jste četli Komunistický manifest?
S. R. (Západ, ročník 1., číslo 2., srpen 1979, str. 28-29)
Každý z nás má aspoň nějakou životní filosofii, někdo komplikovanou, někdo jednodušší. Čím je jednodušší, tím vice lidí se najde, kteří jí beze zbytku věří. Snad proto našel marxismus takový ohlas mezi širokými vrstvami, a v neposlední řadě také mezi těmi, kdo mají komplexy filantropismu a méněcennosti kvůli tatínkově nadité šekové knížce.
Jak krásné, jednoznačné a jednoduché je toto učení!
Společnost se vyvíjí, protože se vyvíjejí výrobní síly a výrobní vztahy. Celá společnost je organisována kolem nich. Vše ostatní na nich závisí, politika, kultura, poesie… Navíc, společnost je zlá, protože se dělí na vykořisťované a vykořisťovatele. Jedni, kteří vše vymýšlejí, lopotí se, a dostávají za to čím dál tím méně. Druzí pak, kteří nedělají nic, jiným vše berou a vůbec jim kazí radost, a prostě parasitují. Ti vykořisťovaní jsou proletariát, a jim patří budoucnost. Ti vykořisťující jsou buržoasie, a jsou ztělesněním všeho zla na zemi. Jak snadno se do tohoto schématu vejdou osobní frustrace, bída, starosti, vztek, i na sebe samotného. Odstraňme buržoasii velikou revolucí – a odstraníme všechno zlo světa.
Kritisuje-li kdokoli toto schéma, stane se okamžitě nepřítelem lidstva, pokroku a svých vlastních dětí. Vždyť vývoj ke světové revoluci je nezadržitelný. Cokoli uděláš proti revoluci, je zpátečnictví. Když však třeba i spácháš zločin ve prospěch revoluce, jsi pokrokový, pomáháš síle, která žene lidstvo kupředu.
Kvůli této neochvějné víře v jediný, předem daný směr vývoje lidstva je marxismus poslední z velkých nábožensko- filosofických systémů, které věří v předurčení osudu lidstva, ve slepé síly, které jednají navzdory a nezávisle na lidské vůli. V to věří i nejposlednější komunista, který se domnívá, že své osobní štěstí, své myšlení, i svůj život obětuje čemusi vyššímu, krásně nadosobnímu. Je to vše ale pravda?
V Komunistickém manifestu se praví, a všechny komunistické a mnohé socialistické strany světa na to přísahají: “Ze všech tříd, které dnes stojí tváří v tvář buržoasii, jedině proletariát je opravdovou revoluční třídou. Ostatní třídy se ztrácejí a konečně mizí před tváří moderního průmyslu; proletariát je však jeho zvláštním a základním produktem. Nižší střední třída, malý výrobce, obchodník, řemeslník, zemědělec, ti všichni bojují proti buržoasii, aby zachránili svoji existenci jako součásti střední třídy. Nejsou tedy revoluční, ale konservativní. Dokonce jsou reakční, protože se snaží otočit zpět kolo dějin…” (Omlouvám se za tento citát. Neprchal jsem do exilu s kufrem plným klasiků marxismu-leninismu, nýbrž jsem si vezl prádlo a svetr, jakož i jednu anglickou libru jako kapesné. V životě jsem si také nepomyslel, že Komunistický manifest ještě jednou otevřu. Překládám tedy všechny citáty z anglických vydání.)
Tak tedy, proletariát, vždy chudší, vždy rostoucí počtem, pohlcuje všechny ostatní třídy, až nakonec zbyde jen on a kapitalisté. V tom okamžiku spasí lidstvo. Tato revolučnost proletariátu, jeho předurčení k velkým úkolům a jeho samotná existence je naprosto nejzákladnější otázkou všech marxistických stran světa. Revoluční proletariát zdůvodňuje jejich existenci a bez něj by prostě nemohly existovat.
Opět si položme otázku – je to opravdu tak? Vše záleží na definici, co to opravdu proletariát je. Engels popsal v poznámce pod čarou v anglickém vydání Komunistického manifestu z roku 1888 proletariát takto: “Proletariátem myslíme třídu moderních dělníků, pracujících za mzdu, kteří nemají žádné vlastní výrobní prostředky, jsou nuceni prodávat svoji pracovní sílu, aby mohli žít.”
To by ještě nebylo tak zlé. Skoro každý, koho znám, prodává svoji pracovní sílu. Státu, továrně, bance, universitě, podniku, jejímž majitelem není jedinec, ale korporace, skládající se většinou zase jen z lidí, kteří prodávají svoji pracovní sílu. Proletářem by tedy vlastně mohl být každý, ministři, králové, generální ředitel General Motors… Jsme tedy všichni proletáři, a měl tedy Marx pravdu? A protože si my, proletáři, sami vládneme prostřednictvím našich proletářských konservativců a liberálů, máme tedy diktaturu proletariátu?
Určitě ne. Pojem “proletariát” je trochu jiný. Proletář dostává za svou práci mzdu; ovšem tato mzda je taková, a jen taková, aby proletář mohl přežít ze dne na den. Proletář žije jen pokud pracuje. Práce proletáře pro něj nevytváří žádný majetek. Tyto charakteristiky jsem porůznu nasbíral v Marxově Kapitálu. Komunistický m anifest o tom říká: “Průměrná cena námezdné práce je minimální mzda, tj. takové množství podpory, které je absolutně nutné k tomu, aby udrželo dělníka naživu. Co tedy námezdný dělník získává svou prací, stačí právě k tomu, aby prodloužilo a obnovilo jeho existenci… dělník tedy žije jen proto, aby zvýšil kapitál, a je mu dovoleno žít jen potud, pokud toho vyžadují zájmy vládnoucí třídy.”
Věřím tomu, že taková třída kdysi, v době Karla Marxe, opravdu existovala. Věřím i tomu, že její postavení bylo zoufalé. V Marxově Kapitálu jsou desítky příkladů nesmírné bídy, utrpení, vysilující práce za minimální mzdu, života ze dne na den. Snad jen jediný příklad (díl I., str.228, faksimile anglického vydání z r. 1889): “William Wood, devítiletý, byl stár 7 let a 10 měsíců, když začal pracovat.” Běhal s formami (nosil odlitky s formami do místnosti, kde chladly, a pak nosil zpátky prázdné formy) od Samého začátku. Přicházel do práce v šest hodin ráno, a odcházel v devět hodin večer. Pracoval šest dnů v týdnu. Patnáct hodin denně pro dítě sedm let staré; J. Murray, dvanáctiletý, říká: “Přicházím do práce v šest, ale někdy i ve čtyři hodiny ráno. Pracoval jsem včera celou noc, až do šesti dnes ráno. Nebyl jsem v posteli od předvčerejška. Včera se mnou pracovalo osm nebo devět jiných chlapců. Dostávám tři šilinky a šest pencí. Za práci v noci mi nic neplatí. Minulý týden jsem pracoval dvě noci”.
To Marx nazývá vykořisťováním proletariátu. Není divu, že věřil, že těmto proletářům může pomoci jen revoluce. Jak vyplývá z uvedených citátů, věřil také, že bída bude čím dál tím horší, a že relativní počet proletářů bude vzrůstat, až budou tvořit naprostou většinu obyvatelstva. Jenže – ptejme se po třetí: Je to pravda? Historie šla jinudy. Lidé nejsou atomy, které by se pohybovaly po předurčených drahách. Místo pokračující proletarizace a zbídačování lidstva se stalo něco docela jiného. V zemích, kde se průmysl vyvíjel nejrychleji, šlo další rozvíjení výroby ne směrem další intensifikace práce a vykořisťování a směrem vzrůstu počtu proletářů, ale cestou zlepšování technické úrovně. Ruku v ruce s tím šlo i zvyšování mezd z hladového minima na úroveň, zaručující více či méně slušný životní standart. Revel ve své knize La tentation totalitare uvádí, že jen mezi rokem 1925 a 1975 se životní úroveň v západní Evropě zdvojnásobila, a v některých zemích i ztrojnásobila, i přes dvě deprese, válku, která zpustošila Evropu, a ztrátu kolonií. Příčiny tohoto jevu a cesty jak toho bylo dosaženo, byly kupř. analyzovány, aspoň zčásti, v pracech Evžena Loebla Humanomics a My Mind on Trial. Tento vzestup je v protikladu nejen k Marxovi, ale i k zakladatelům anglické klasické ekonomie, a zvláště k Davidu Ricardovi.
Tento vzrůst životní úrovně a mzdy je kritickým faktorem v dalším vývoji Marxova Kapitálu. Proletariát je revoluční třídou, protože nemůže nic ztratit, než své okovy. Když však proletář vydělá víc než minimální mzdu, vše se mění. Proletář si může ušetřit peníze, uložit si je do banky a dostávat úrok. Úrok je však formou bezpracného zisku a vykořisťování. Proletář si může koupit auto, televisor, dům, nebo může peníze investovat a opustit třídu proletářů úplně. Může dokonce být šťasten.
Rozdíl mezi proletářským revolucionářem a dělníkem v dnešní průmyslově vyspělé zemi je právě v rozdílu mezi minimální mzdou a jeho dnešní mzdou, a z toho vyplývajícím rozdílu v životní filosofii. Dnešní dělnická třída prostě není to, co to bývalo. Snad někde v rozvojové zemi nejdete pravé proletáře, ne však tam, kde to Marx nejvíc očekával. Marxisté tomu říkají, že si dělník “vytváří iluse” o svém sociálním postavení.
Změny v technické úrovni výroby způsobily ještě mnoho dalších změn. Jednou z nich je změna v sociálním složení obyvatelstva. Podíl dělníků na složení pracovní síly postupně klesá. Ve Spojených státech poklesl jen od roku 1958 do roku 1977 z 37% na 33.4%. Tedy proces naprosto odlišný od Marxova proroctví. Na druhé straně počet pracovníků s universitním vzděláním vzrostl za stejnou dobu z 11% na 15.1%, a počet úředníků ze 14.5% na 17.8%. Z toho vyplývá, že počet dnešních dělníků, dědiců Marxových proletářů, postupně klesá. Richard Bellmann, matematik pracující pro Rand Corporation, odhadl, že v roce 2000 jen 2% pracovní síly vyrobí všechno zboží, nutné pro dostatečné materiální zabezpečení celé společnosti. Jiní odhadují toto procento asi na 3-10%. Tato hodnota je celkem jen velmi přibližná a závisí na mnoha faktorech, ukazuje však celkový trend.
Toto vše má nejen závažné důsledky pro náš nynější život a jeho perspektivy, ale i, a to hlavně, pro teorii i praxi marxismu a komunismu. Marxova revoluční třída proletářů potichu odešla, jak říkávalo Rudé právo, do propadliště dějin. Diktatura proletariátu se tedy asi už ve vyspělých kapitalistických státech neuskuteční. Komunistické strany, tento revoluční předvoj proletariátu, se již začínají zmiňovat o tom, že diktatura proletariátu není nutná. Měly by však jít o krok dále: diktatura proletariátu není uskutečitelná, protože proletariátu není. Vybudujete-li si filosofii na mylném předpokladu, je celý systém špatný.
Vybudujete-li si na mylném principu stát, může po nějakou dobu fungovat, protože lidé si najdou cestičky okolo a skrz, aby přežili a dožili do pense. V podstatě je to však stát špatný, a není mu pomoci. V případě marxismu je tím mylným předpokladem učení o proletariátu jako “pokrokové” třídě a o ostatních třídách jako “reakčních”. Vše ostatní, systém vlády, útlak a ničení lidí a celých tříd a národů, potlačení osobní iniciativy, Gulag, nadutost rudých papalášů, to vše je jen logickým důsledkem tohoto prvotního omylu. Prvotního omylu se drží všechny komunistické a mnohé socialistické strany světa. Proto jsou nereformovatelné.
Vzpomínka na Cinglák
Autor: kahulak | dne: April 2, 2020
Nějak jsem dneska navečer stihnul zapomenout na ten šílenej běh starostí v práci a nejistoty spojený s tím čínskym vejrem a v duchu jsem vystoupal na kopec Cinglák, kde jsem od dětsví nebyl a díval jsem se na známou krajinu ze zapomenutý perspektivy. Dole pod prvním trnkovým křovím se na mě smál rozrazil a pomněnky, takový ty droboučký vzpomínky na ticho, které kdysi panovalo nad Kopcem, na obloze tenkrát nehřmela letadla a dole pod ním nebzučela doprava, ale včely z úlu báječnýho učitele pana Skrety.
Jsem rád, že se mi podařilo se v duchu vrátit do dětsví, do okolí který znám a je mi příjemný, mezi lidi, co jsou mi blízcí, prostě do světa, do kterého jsem se narodil, viděl ty príma kytky u cesty, který mě dokázaly zastavit i při největším spěchu, zkrátka ty tisíce obyčejnejch věcí, třeba jsem si vybavil ten nádhernej topol v saďáku, planou, ale velice košatou hrušku pod cestou u Kojánky, na který měl Medvěd – Grunďák vybudovanou boudu, do který se lezlo po tlustým laně, jalovec u plotu paní Sojkový, který jsme říkaly – ano my děti, baba Puc…
Za každou tou dnešní vzpomínkou či retrospektivou, je vlastně celej vesmír vzpomínek na vodřený kolena, na ukopnutý palce na nohou, na ztracenou čínenku (kuličku), na tajný písmo, na parní lokotku funící udolím dole ve Studeným, na výměnu známek a vodznaků ve škole pod lavicí, na radost když v zimě napadnul sníh a mohli jsme sáňkovat, jezdit na bobech a lyžovat právě na tom Cingláku, kam jsme to měli jenom malej kousek. No a na druhou stranu ke Krči – směrem ke konečný tramvaje číslo 13, kde se říkalo U třináctky, bejvala Kolonka, kde bydlela spousta zajímavejch lidí, Eda Geher, Zikové, Šikové, Bělecký, pani Bezděková, Pepík Bambula…
Eva Bělecká a Jindra Zíka s nama chodili do třídy na základku na Jerry Menk Street, my děti jsme si takhle přejmenovaly Jeremenkovou ulici, moc prima spolužáci. Ta Kolonka, to byly nouzový stavby, nebyl tam vodovod, kanalizace a ani elektřina, jo a taky tam bydlel můj fotbalovej spoluhráč z TJ Podolí Honza Slavíček, moc prima parťák, Honza kopal levýho beka a já chytal v bráně, ja pak šel za starší žáky chytat do Sparty a Honza, ač vynikající bek, zůstal v Podolí a do dnešního dne kope za podolský starý pány, zatímco já se ve Spartě nechyt. Taky jsem byl v těch vzpomínkách chvilku na Dobešce v lesejku a na Kavkách, ale to nebylo, kromě vzpomínek na podolský fotbalový hřiště, kdy jsem skutečně opět ucejtil tu zvláštně vůni těch podolskejch dřevěnejch šaten, tak intezívní, jako byl Cinglák.
Hodně intezivní vzpomínka byla taky na přístav parníku u loděnice Bohemky, tedy u Branický skály, tam jsme se chodily – ano my děti, v létě koupat do Vltavy, byla tam hluboká voda a nikdo nás tam nevotravoval, tak jsme si tam hráli s holkama na doktora a navzájem jsme se prohlíželi :-), moc prima vzpomínka!
No abych se kolem toho dlouho nemotal, prostě jsem si vzpomněl na to úžasný dětství v Braníku a trošku se mi o těch prima bezstarostnejch dnech zastesklo, ne po Braníku, ale vopravdu po těch již zmíněných nádherně bezstarostných dnech dětsví. Jsem nesmírně rád, že jsem si ty bezstarostný dny užil do plna – nevrátěj se. Když jsem se v duchu vracel do dětskejch let, tak jsem si u toho nalil frťana a nějak se mi potom začaly zavírat oči, tak jsem nechal psaní, ale v těch pčíjemnejch vzpomínkach jsem pokračoval.
To úžasný bezstarostný dětsví je v moji duši a v životě nesmírně krasný místo, který mi nabízí spoustu příležitostí k obdivu a vytržení, jen je třeba ten život a to krásný místečko nepřejít a neminout. Stejně tak si uvědomuji ty duševně rozporuplný roky puberty a outlýho mládí, kdy je člověk zranitelnej, protože má ideály, protože věří, že lidi jsou v podstatě dobří, přátelé věrní a láska nezištná. Pak jsem nějak dozrál, sice nevím v co, ale tutově jsem sam sebou a nic jinýho bych bejt nechtěl a při tom dozrávání jsem si uvědomoval, že ten kdo umí pěstovat a rozdávat dobro, zasluhuje nezměrnou úctu. Ač jsem ateista, tak sem přetisknu co je psáno v Bibli – “Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.” (Da 12,3).
Což mi říká, že Spravedlnost je ta kostra, na kterou je všechno ostatní navázaný. Taky jsem si v tý době toho dozrávání, no spíš to bylo vystřízlivění z mladistvejch ideálů, začal uvědomovat, že na emoce a na svědomí se nelze spoléhat, proto byl asi ustavenej zákon a už od nejstarších dob byly zákony napsány, někdy i vytesány do kamene – to podle mne proto, aby je nebylo možný měnit podle nálady, ideálů, emocí, iluzí, duševní poruchy…
Naše doba je bohužel nabita emocema, povětšině špatnejma, kolikrát si uvědomuju, ze hlásání zla se bere jako přijatelný projev svobody – což je tutově duševní porucha. Moje osobní východisko je – zachovat si chladnou hlavu, nenechat se zmítat a šmejkat emocema, zachovat si lásku a porozumění a hlídat právo. No a jednou za čas se nechat oslovit tím užasným veršem Sváti Karáska – “Ty jdi a miluj to nedokonale”, což mi pomáhá k těm mejm občasnejm myšlenkovejm návratům do dětsví a mladejch naivních let mého života.
Nějak jsem se vod toho Cingláku v myšlenkách vzdálil, ale ne zas tolik, jenom chci znova říct, ze život,láska a porozumění, je jedna velká nádhera a svět je krásný místo. Trošku nám tady přes den nasněžilo, tak to půjdu před chaloupku vodškrábnout lopatou a nasypu ptáčkům do krmítka. Panečku to už jsem pravej stařík, krmím ptáčky:-).
Pokoj a Dobro.
Kahulak
Redakčně upraveno. Originál v diskuzi Nezvědavce: https://nezvedavec.org/forums/topic/mikin-bilina/page/6/#post-7345
Potvrzeno: COVID-19 je především Čínský virus
Autor: leho | dne: March 22, 2020
Přesněji se jedná o CPP virus, což je anglická zkratka Čínské komunistické strany (Chinese Communist Party). Je téměř neuvěřitelné, že novináři v západních médiích zazlívají americkému prezidentu, že virus zvaný COVID-19 nazývá Čínským virusem. Virus pochází z Číny a bylo by tedy logické, že mu tak lidé budou říkat a to včetně amerického prezidenta.
Ale on existuje velmi dobrý důvod a rovněž tlak na novinářskou komunitu, aby se původci nové epidemie tak neříkalo. Virus bez jakýchkoliv spekulací pochází z provinčního města Wuhanu, kde rovněž existuje supermoderní biologická laboratoř na výzkum, světe div se, právě toho druhu viru, který způsobuje nynější světovou kalamitu.
Při velikosti Číny by byla opravdu neuvěřitelná náhoda, kdyby COVID-19 neměl nějakou spojitost právě s touto laboratoří, což by znamenalo, že se jedná o únik buď úmyslný anebo kvůli nejmenované a trestuhodné nedbalosti. S největší pravděpodobností to druhé, protože je všeobecně známo, že pracovníci laboratoří ve Wuhanu si přivydělávají prodáváním pokusných zvířat na místním trhu, což by také vysvětlovalo, proč Čínská komunistická strana tak vehementně věc zametá pod koberec v podobě bránění přístupu zahraničních odborníků a novinářů.
To, že se jedná o velice pravděpodobný únik z laboratoře potvrzuje česká mikrobioložka Soňa Peková:
Gina Shakespeare v pořadu Declassified už tuto teorii úniku prakticky považuje za fakt nezávisle na jakýchkoliv českých zdrojích:
https://www.youtube.com/watch?v=hlv54q0Loyo
Článek s textem videa na The Epoch Times: Here’s Why the CCP Owns This Pandemic
Pořad Declassified je filiálka The Epoch Times, což jsou bývalí členové sekty Falung Gong a nepřátelé Čínského státu v emigraci. Prý nejsou objektivní, protože jsou to antikomunisti. Opravdu?
Takže ze dvou důvěryhodných zdrojů je potvrzeno, že virus není pouze čínský, ale byl způsoben trestuhodnou nedbalostí spojenou s provozem laboratoře v čínském Wuhanu. A ještě k tomu to čínští komunisti tutlali a způsobili tak nejhorší světovou hospodářskou krizi od 30. let, pokud ne přímo pandemii.
Poučí se někdy západní civilizace, že spoléhat se na Čínskou komunistickou stranu se může rovnat sebevraždě? Doufejme, že se poučí. Ale příštích pár roků může pěkně bolet. Pokud přijdeme pouze o úspory, můžeme mluvit o štěstí…
Dvě krávy
Autor: leho | dne: March 6, 2020
Sdíleno na Facebooku:
Definice socialismu, komunismu, fašismu, nacismu, anarchismu a kapitalismu jsou následující:
Socialismus: Máte dvě krávy. Jednu odevzdáte svému sousedovi.
Komunismus: Máte dvě krávy. Odevzdáte obě státu a stát vám pak milostivě dá nějaké to mléko.
Fašismus: Máte dvě krávy. Veškeré vydojené mléko odevzdáte státu a stát to mléko pak prodá.
Nacismus: Máte dvě krávy. Ve jménu zákona vás zastřelí a stát si vezme obě krávy.
Anarchismus: Máte dvě krávy, které si ponecháte. Zastřelíte vládního zřízence, který vám ty krávy přišel vzít a pak si půjdete ukrást krávu třetí.
Kapitalismus: Máte dvě krávy. Jednu prodáte a koupíte býka.
Co týden č. 8 dal
Autor: leho | dne: February 22, 2020
Vůbec nešťavňatější zpráva tohoto týdne bylo potvrzení, že kongresmanka Ilhan Omar z Minnessoty se skutečně vdala v roce 2009 za svého bratra. Její příběh zas není tak moc neobvyklý, ale jelikož se jedná o kongresmanku, systém si s ní neví rady. Normálně by taková osoba byla dávno vyhoštěna do Somálska, ale protože se jedná o kongresmanku “Demokratické” strany co má s demokracií pramálo společného, je to holt chráněná zvěř.
Jeden z titulků minulého týdne, který je ale už znám téměř čtyři roky z Powerlineblogu:
https://www.powerlineblog.com/archives/2020/02/ilhanmarriedherbrother.php
Pro upřesnění uvedu i úryvek z relace Tucker Carlsona na FoxNews s autorem původní zprávy o této bizarní skutečnosti: Somali community leader says Ilhan Omar married her brother
Na Powerlineblogu vyšel celý seriál článků o této bizarní kauze “Demokratické” kongresmanky z Minnessoty: https://www.powerlineblog.com/archives/category/ilhan-omar
Další pozoruhodnou událostí, kterou se samozřejmě z hlavních médií nedozvíte, byla jedna podivná smrt:
DHS Whistleblower against Obama Administration Philip Haney Found Dead – Shot and Killed
… a je to prý sebevražda. Holt prominentní “Demokraty” co mají pramálo společného s demokracií obklopuje mnoho psychicky labilních jedinců, kteří končí svůj život sebevraždami. To by člověk neřekl, že ano…
Odsouzení Rogera Stona, příznivce a bývalého pomocníka v prezidentské kampani Donalda Trumpa, ke 40 měsícům nepodmíněně je dalším skandálem americké justice v podobě soudkyně jmenované hochštaplerem a minulým prezidentem B. Husejnem Obamou. Za co byl Roger Stone ale odsouzen? To je dobrá otázka, která je na celou sérii článků a videí. Pikantní na celé záležitosti také je, že téměř 70-letého nikdy netrestaného a neozbrojeného dědu přišel zatknout za úsvitu oddíl ozbrojenců se samopaly a v kuklách jako nějakého Al Capona:
https://www.powerlineblog.com/archives/2020/02/roger-stone-gets-40-months.php
A v neposlední řadě jedním z tučných titulků minulého týdne byla debata demokratických kandidátů co mají pramálo společného s demokracií na amerického prezidenta. Demokrati co mají pramálo společného s demokracií velmi spoléhají na 78-letou vycházející hvězdu a miliardáře Mika Bloomberga. Miliardář Mini-Mike ale totálně vybouch:
Je to pouze můj dojem, že americké události minulého týdne vydaly za události nejméně za půl roku a ne pouhý týden? Jelikož nevěřím ve svoji vyjímečnost, určitě nikoliv…