Historická paralela?

Autor:  leho | dne: March 16, 2018

V Americe existuje přísloví, že “někdy obrázek stojí za 1000 slov”, čili “… sometimes a picture is worth of thousand words…”
 
Není liž pravda?
 

 
Barevná část fotky je z Minneapolisu během školní stávky za zrušení Druhého dodatku ústavy, nebo, jejich slovy, proti vlastnictví poloautomatických zbraní. Co zobrazuje ta černobílá část snad není třeba zmińovat.
 
Převzato z TheGatewaypundit.com z článku Minneapolis Grade School Takes Little Children Around 6-7-Years-Old to Protest Against Guns
 
Je vskutku absurdní, jak tragédie ve škole v Parklandu na Floridě je zneužívána k fundamentální změně ústavy.
 
Upřesnění: Na barevné fotce je obdoba skautského pozdravu, což ale dělá školní stávku ještě horší a jedná se o zneužití a perverzi pozdravu ve prospěch velmi pochybné ideologie.

Rok 2017 skončil. Co dál?

Autor:  leho | dne: January 1, 2018

Já shledávám minulý rok 2017 jako přelomový hlavně kvůli neočekávaném prezidentství Donalda Trumpa, které definovalo nejen události doma i ve světě, ale i mnohé aspekty osobního života. Nikdy bych neočekával, že vysoká politika se v západním světě člověka nějak osobně dotkne tak jako se dotkla volba současného amerického prezidenta. Ale ono se to stalo a nejenom mě. Jedná se totiž o celospolečenský jev, o kterém jsem se zamyslel ve dvou článcích: Duševní porucha Donaldem Trumpem a Rozdělená společnost, rozdělené rodiny, kamarádi… . Samozřejmě, že Donalda Trumpa neviním z toho, že já a i jiní ztratili kamarády a přátele a že zdejší diskuze jsou poněkud mrtvé. Sice se jedná o smutný fakt, že kvůli takové banalitě člověk ztratí přátele a kamarády, ale s velkou určitostí je to dobře, neboť co kdyby se tito lidé takto projevili v nějaké opravdu krizové situaci, například když člověk by byl zraněn v automobilové nehodě a oni by vás v klidu nechali vykrvácet či snad ještě něco horšího. Takže se přes ztrátu těchto vesměs podivných lidiček z našeho okolí přeneseme a bez nich nejen Nový rok 2018 bude bez jakékoliv pochyby o mnoho lepší.
 
Ke konci starého roku člověk obvykle si něco slíbí v podobě různých předsevezetí, což se týká i mě, coby autora tohoto webu. Především musím ale zmínit, že já nejsem autorem myšlenky webu Nezvědavec a jsem nesmírně rád, že nejmenovaní skuteční autoři jsou mi stále spřízněni a musím jim tedy opět poděkovat za možnost, že se mohu Nezvědavci věnovat i v tomto Novém roce 2018.
 
Co tedy nového čeká Nezvědavce v Novém roce? Doufám že nikoho nezklamu, když žádná důležitá a zásadní předsevzetí vlastně ani nemám. Především bych rád pokračoval v té samé činnosti jako posledních několik měsíců, tj. v publikování občasného článku tak dvakrát za měsíc a tu a tam nějakého příspěvku v diskuzi.
 
Kromě pouhého pokračování ale také přemýšlím o tématickém rozdělení jednotlivých článků. Mám na mysli tři témata: věda, počítače a technologie, globální oteplování, a téma třetí – politika a zakázaná historie. Téma zakázané historie mne velmi láká už od ranných let dorůstání, kdy tatínek občas přinesl domů samizdaty a pašovanou emigrantskou literaturu jako např. Pelikánovy Listy. To bylo v dobách hluboké normalizace na konci 70. let a člověk by si myslel, že v dnešní svobodné společnosti nic takového už nebude potřeba. Ale, bohužel, stále tomu tak je. Nebudu se teď zamýšlet nad fenoménem “falešných zpráv”, to zřejmě učiním více než jednou, ale ne teď. Totiž během minulých svátků jsem znovunavštívil téma Bill Clinton a jeho cesta do SSSR a Československa v závěru roku 1969 a v lednu 1970. Na tomto tématu je fascinující, že donedávna se dalo zajímavé cestování studenta Clintona celkem snadno dohledat, ale teď už to tak snadné není. Wikipedie už nezmiňuje Clintonovu cestu vůbec a detaily jsou o poznání hůře dohledatelné, takže se rozhodně jedná o jedno ze “zakázaných” témat naší doby. Okolnosti tajemné Clintonovi turistiky jsou fascinující a jsou zde rovněž spojitosti s jeho pozdější postprezidentkou činností v poměrně nedávné době.
 
Novoroční předsevzetí redakční činnosti Nezvědavce do Nového roku 2018 jsou nikoliv příliš ambiciozní. Rád bych zachoval nenápadnost webu a pokud nepočetné čtenářstvo nebude mít chuť diskutovat pod články a ani ve fóru, vůbec to redakci nevadí. Spíše naopak, velmi nerad totiž ztrácím čas s vševědoucími mudrci typu Mikina od Yukonu.

Washintonský močál je mnohem hlubší než kdo čekal

Autor:  leho | dne: December 8, 2017

Ukazuje se, že Washingtonský močál je mnohem hlubší a zákeřnější, než kdo čekal. A co je horší, alternativní fakta nastavená hlavními médii neustále krmí veřejnost populární tezí o spiknutí Trumpa s Rusy během prezidentských voleb. Skutečné události jsou ale o něčem úplně jiném. Ruská spojka sice existuje, ale na druhé straně a to u Hillary Clinton a Demokratické strany. A ještě k tomu věci jsou přinejmenším pěkně zamotané a je těžké se v tom všem vyznat. Zkrátka, nepříjemnou a složitou pravdu lidem neprodáte.

Tweety Ronalda Reagana

Autor:  leho | dne: November 19, 2017

Je opravdu velká škoda, že v době prezidentství Ronalda Reagana mezi lety 1981 a 1989 neexistoval Internet a tudíž ani Twitter. Jak známo, tweety dnešního prezidenta Donalda Trumpa jsou velmi proslulé. A jestli jsou slavné či neslavné, to záleží s kým má člověk tu čest. Pokud se zeptáte někoho stiženého nevyléčitelnou nemocí trumpofobie neboli TDS (linka zde), tak taková otázka může vyvolat i velmi hysterickou reakci. Naproti tomu pokud se zeptáte příznivce či voliče dnešního amerického prezidenta, tak buď takový člověk neví, co si má myslet a je mu to v podstatě jedno, či mu tweety vůbec nevadí a nebo se mu dokonce i líbí. Já kolikrát sedím na všech třech židlích zároveň.
 
Nemám moc rád pohrávání si s “kdyby”, ale tentokrát udělám výjimku. Dnešní americký prezident je často srovnáván s Ronaldem Reaganem. Na konzervativním webu Newsmax se věnovali tématu ještě dávno před volbami v roce 2015 v článku 15 Things Trump and Reagan Have in Common. Takže ono na té podobnosti Donalda Trumpa s Ronaldem Reaganem určitě něco bude. Zde je málo známý obrázek dvou státníků z dávné doby z článku na Newsmax:
 

 
Jak by tedy tweetoval Ronald Reagan? Myslím, že se to dá velmi dobře odhadnout podle jeho zvukové zkoušky před týdenním rozhlasovým projevem dne 11. srpna 1984. Zkouška zněla následovně: “Spoluobčané Američané, právě jsem podepsal zákon, který navždy zakazuje Rusko. Bombardování začne za pět minut.”
 

 
Ronald Reagan byl vtipálek zrovna tak jako Donald Trump. Ano, souhlasím, že reaganovské tweety by asi měly jinou formu a stylistiku, oni tihle dva nejsou vůbec stejní, to je pravda. Ale jsem přesvědčen, že Reaganovy tweety by se probíraly podobně jako ty Trumpovy už jenom podle tehdejší reakce v médiích:
 

 
Jak na Reaganův vtípek reagovalo tehdejší Rudé právo je možno se dozvědět z archívu na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR (linka zde). Reakce Rudého práva je na straně 7. z 15. srpna roku 1984 (linka zde). Pro Nezvědavce jsem článek stáhl – Reagan se prozradil – linka zde

Jeden rok poté…

Autor:  leho | dne: November 6, 2017

Čtenář jistě snadno uhodne, co titulkem Jeden rok poté… myslím. V těchto dnech je jeden rok od události, která vejde do dějin jako uniknutí hrobníkovi z lopaty, tedy přesněji z lopaty v rukách Bonnie a Clyde americké politiky Billu a Hillary Clintonových. Před rokem byl totiž zvolen americkým prezidentem Donald Trump místo očekávaného vítězství Hillary Clinton, což mnozí nemohou zapomenout a podlehli tak zákeřné chorobě TDS neboli Trumpofobii (více zde).
 
Před rokem se dalo těžko odhadnout, jak se skandály Clintonů a následně demokratické strany rozvinou a jak budou interpretovány doma a v zahraničí. Ale že se něco bude dít, bylo jasné.
 
Už před volbami se mluvilo o velmi nekonkrétní konspiraci členů republikánské kampaně a Donalda Trumpa s ruskými agenty na zdiskreditování oponentky Hillary Clinton. Pěkný přehled poskytuje web Rolling Stone A Timeline of the Trump-Russia Scandal. Když si čtenář uvědomí, že se jedná o čestvý článek publikovaný dnes, tj. 6. listopadu 2017, nelze než žasnout, jak Rolling Stone ignoruje čerstvý skandál s financováním “dossier” dokumentu (dokument zde). Redaktoři zřejmě si jsou jisti, že jejich čtenářům dokument připadá jako skutečná zpráva bývalého člena britské rozvědky a že se mu nedá nic vytknout. Ale kritickým čtenářům neunikne, že dokument vlastně zmiňuje pouze domněnky a pomluvy bez jakýchkoliv konkrétních informací, které každá zpráva pro rozvědku musí obsahovat. Konkrétně musí obsahovat pět “W” (co jsou ty “W”, linka zde)
 
V těchto dnech vyšlo najevo, že “dossier” byl financován kampaní Hillary Clinton a to nikoliv malou částkou 9 milionů USD. Některé zdroje uvádí dokonce 12 milionů USD. Částka samozřejmě nebyla vykázána jak vyžaduje zákon, ale to je méně vážný problém. Vážnější problém je, že informace byly objednány zkrze velmi pochybnou firmu Fusion GPS (více o firmě zde) a že byly objednány v Rusku. Co je ale naprosto skandální, že “dossier” byl zcela zřejmě předán FBI a použit jako podklad ke sledování členů Trumpovy kampaně tajnými službami pomocí soudního příkazu FISA. Fakt, že státní instituce a tajné služby byly podřízeny osobním potřebám manželů Clintonových v jejich snaze dosadit Hillary do prezidentské funkce, je příliš silná káva pro americkou veřejnost a nelze se divit mediálnímu odporu. Ale ani některé mainstreamy se už nemohou ubránit publikace zcela očividných faktů jak to vlastně s tím ruským vlivem na americké prezidentské volby bylo. Například Washington Post a CNN:
 
Washington Post: Clinton’s link to Putin is the underreported ‘dossier’ bombshell
 
CNN: Clinton campaign, DNC helped fund dossier research
 
Dossier dokument je pouze jeden z četných skandálů, které ve své monstrozitě mohou překonat Watergate a otřásají tak důvěrou v americké instituce a americkou demokracii. Další skandál je Uranium One, který se datuje až do roku 2009. Nejen že Clinton Foundation obdržela z ruských zdrojů úplatky v hodnotě 145 milionů USD, ale americký uran byl dokonce i vyvezen přes Kanadu do Evropy, kde následně po putinsku zmizel neznámo kam. Viz článek na webu The Hill Uranium One deal led to some exports to Europe, memos show. Skandál s Uranium One byl v minulosti popsán v knížce The Clinton Cash od Peter Schweizera.
 
A aby toho nebylo dost, během předešlého týdne vyšlo najevo, že Hillary Clinton proprala konty ústředního výboru demokratické strany DNC (Democratic National Committee) mnoho milionů USD výměnou za své jmenování hlavní kandidátkou za demokratickou stranu dávno před primárkami. Detaily na webu Politico v článku Inside Hillary Clinton’s Secret Takeover of the DNC. Clintonka si vlastně koupila od demokratické strany nominaci více než rok předem, což je v dějinách této země neslýchané a jedná se o další v řadě skandálů, který z Watergate dělá úplnou prkotinu.
 
A to jsem ještě nezmínil další skandál podivné činnosti zvlášního poradce Roberta Muellera a jeho vztah k Uranium One a přátelství s vyhozeným šéfem FBI Jamesem Comey, rovněž namočeného ve skandálu “Dossier” a Uranium One. Takže, jak se budou události dál vyvíjet je velmi nesnadné odhadnout. Ale věci jsou v pohybu a za rok určitě budeme zase o něco chytřejší.

Případ vojín Bergdahl

Autor:  leho | dne: November 4, 2017

O případu Bergdahl Tucker Carlson na FoxNews v interview s Robem O’Neill, členem elitní jednotky Navy Seal, který byl přítomen na stejné základně v den dezerce vojína Bergdahla (minuta 17:40):
 
https://www.youtube.com/watch?v=rDp5kF_3Gis
 
Případ vojín Bergdahla je zcela bezprecedentní a rozhodnutí ho osvobodit je skandální a zcela zřejmě projevem odporu soudce plukovníka Jeffery R. Nance vůči vrchnímu veliteli a prezidentu Donaldu Trumpovi. Když se vezme v úvahu, že za svoji kariéru a povýšení plukovník vděčí právě minulému prezidentovi B. Husseinovi Obamovi, tak domněnka o plukovnickém trucování se mění téměř v jistotu.
 

Dem Lawmaker and Veteran Tulsi Gabbard: Letting Bergdahl Walk Dishonors Families of Those Lost Searching for Him

 
Prezidentství B. Husseina Obamy bylo pro americkou státnost velmi destruktivní a pro ozbrojené složky zvláště. Už jsem zmínil případ transky v armádě v příspěvku Vyhození transek z armády, jejichž přítomnost omezuje akceschopnost všech armádních složek. A čtenářům je jistě známo, že aktivistický soudce Trumpovo rozhodnutí sabotoval a rozhodnutí vrchního velitele ozbrojených sil zvrátil Judge Blocks Trump’s Ban on Transgender Troops in Military. Likvidace americké státnosti aktivistickými soudci je ale kapitola sama pro sebe.
 
Politická korektnost rovněž rozkládá ozbrojené složky a ohrožuje tak i celé státní uspořádání. I já jsem měl tu čest pozorovat trend rozkladu ozbrojených sil z pozice operačního NCO v US Army. Před pár lety jsme měli velitelku, kapitánku, která neměla vůbec žádné zkušenosti s velením ani na té nejnižší úrovni a důstojnickou školu musela udělat podvodem s pomocí svých kolegů, kteří ji zřejmě doslova pronesli celým procesem. Armáda potřebovala naplnit kvótu ženských důstojnic, nedalo se tedy nic dělat. Její hraní si s mnohem zkušenějšími podřízenými bylo na úrovni pubertální školačky. Byla to hrůza, a pokud vím, byla povýšena na majora. A podobné zkušenosti má mnoho mých kolegů a kdoví kolik mrtvých a raněných bylo způsobeno jmenováním podobných osob do velících pozic, které tam neměly vůbec co dělat.
 
I přes to všechno špatné ale podle mne americké ozbrojené síly mají velmi zdravé jádro, které ani mnoho let politické korektnosti nemůže zlikvidovat. A můžeme jedině doufat, že generálové v Trumpově administrativě dají vrchnímu veliteli vědět, že potřebuje konat a něco s destrukcí politické korektnosti udělat.
 
Na závěr musím vzpomenout, že případ má i českou stopu. Při snaze osvobodit vojína z rukou Talibanu zahynul vojín Matthew Martinek, bezpochyby jeden z potomků českých imigrantů. Čest jeho památce a i všem ostatním…