Reply To: Jirka Mikin – Bílina

[Kahulak]

Falesnej petisrubovej cetari Kikini, na tvuj fnbook ti psat nebudu,nevim co to je, ale napisu ti sem a tohle, treba ti to pomuze se uklidnit a vobcas udelat to samy, ja si vubec nedovedu predstavit s tebou mluvit – vztek, nenavist, frustrace a kyselost nejvyssiho stupne je citit i z tech nekolika slov, co sem pises. Ted k veci – nejak jsem dneska navecer stihnul zapomenout na ten silenej beh starosti v praci a nejistoty spojeny s tim cinskym vejrem a v duchu jsem vystoupal na Kopec – Cinglak, kde jsem vod detsvi nebyl a dival jsem se na znamou krajinu ze zapomenuty perspektivy. Dole pod prvnim trnkovym krovim se na me smal rozrazil a pomenky, takovy ty droboucky vzpominky na ticho, ktery kdysi panovalo nad Kopcem, na obloze tenkrat nehrmela litadla a dole pod nim nebzucela doprava, ale vcely z ulu bajecnyho ucitele pana Skrety. Jsem rad, ze se mi podarilo se v duchu vratit do detsvi, do okoli ktery znam a je mi prijemny, mezi lidi, co jsou mi blizci, proste do sveta, do kteryho jsem se narodil, videl ty prima kytky u cesty, ktery me dokazaly zastavit i pri nejvetsim spechu, zkratka ty tisice vobycejnejch veci, treba jsem si vybavil ten nadhernej topol v sadaku, planou, ale velice kosatou hrusku pod cestou u Kojanky, na ktery mel Medved – Grundak vybudovanou boudu, do ktery se lezlo po tlustym lane, jalovec u plotu pani Sojkovy, ktery jsme rikaly – ano my deti, baba Puc………Za kazdou tou dnesni vzpominkou ci retrospektivou, je vlastne celej vesmir vzpominek na vodreny kolena, na ukopnuty palce na nohou, na ztracenou cinenku (kulicku), na tajny pismo, na parni lokotku funici udolim dole ve Studenym, na vymenu znamek a vodznaku ve skole pod lavici, na radost kdyz v zime napadnul snih a mohli jsme sankovat, jezdit na bobech a lyzovat prave na tom Cinglaku, kam jsme to meli jenom malej kousek. No a na druhou stranu ke Krci – smerem ke konecny tramvaje cislo 13, kde se rikalo U trinactky, bejvala Kolonka, kde bydlela spousta zajimavejch lidi, Eda Geher, Zikove, Sikove, Belecky, pani Bezdekova, Pepik Bambula………. Eva Belecka a Jindra Zika s nama chodili do tridy na zakladku na Jerry Menk Street, my deti jsme si takhle prejmenovaly Jeremenkovou ulici, moc prima spoluzaci. Ta Kolonka, to byly nouzovy stavby, nebyl tam vodovod, kanalizace a ani elektrina, jo a taky tam bydlel muj fotbalovej spoluhrac z TJ Podoli Honza Slavicek, moc prima partak, Honza kopal levyho beka a ja chytal v brane, ja pak sel za starsi zaky chytat do Sparty a Honza, ac vynikajici bek, zustal v Podoli a do dnesniho dne kope za podolsky stary pany, zatimco ja se ve Sparte nechyt. Taky jsem byl v tech vzpominkach chvilku na Dobesce v lesejku a na Kavkach, ale to nebylo, krome vzpominek na podolsky fotbalovy hriste, kdy jsem skutecne opet ucejtil tu zvlastni vuni tech podolskejch drevenejch saten, tak intezivni, jako byl Cinglak. Hodne intezivni vzpominka byla taky na pristav parniku u lodenice Bohemky, tedy u Branicky skaly, tam jsme se chodily – ano my deti, v lete koupat do Vltavy, byla tam hluboka voda a nikdo nas tam nevotravoval, tak jsme si tam hrali s holkama na doktora a navzajem jsme se prohlizeli:-), moc prima vzpominka! No abych se kolem toho dlouho nemotal, proste jsem si vzpomel na to uzasny detstvi v Braniku a trosku se mi o tech prima bezstarostnejch dnech zastesklo, ne po Braniku, ale vopravdu po tech jiz zminenejch nadherne bezstarostnejch dnech detsvi. Jsem nesmirne rad, ze jsem si ty bezstarostny dny uzil do plna – nevratej se. Kdyz jsem se v duchu vracel do detskejch let, tak jsem si u toho nalil frtana a nejak se mi potom zacaly zavirat oci, tak jsem nechal psani, ale v tech prijemnejch vzpominkach jsem pokracoval. To uzasny bezstarostny detsvi je v moji dusi a v zivote nesmirne krasny misto, ktery mi nabizi spoustu prilezitosti k obdivu a vytrzeni, jen je treba ten zivot a to krasny mistecko neprejit a neminout. Stejne tak si uvedomuju ty dusevne rozporuplny roky puberty a outlyho mladi, kdy je clovek zranitelnej, protoze ma idealy, protoze veri, ze lidi jsou v podstate dobri, pratele verni a laska nezistna. Pak jsem nejak dozral, sice nevim v co, ale tutove jsem sam sebou a nic jinyho bych bejt nechtel a pri tom dozravani jsem si uvedomoval, ze ten kdo umi pestovat a rozdavat dobro, zasluhuje nezmernou uctu. Ac jsem atheista, tak sem pretisknu co je psano v Bibli – “Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.” (Da 12,3). Coz mi rika, ze Spravedlnost je ta kostra, na kterou je vsechno ostatni navazany. Taky jsem si v ty dobe toho dozravani, no spis to bylo vystrizliveni z mladistvejch idealu, zacal uvedomovat, ze na emoce a na svedomi se nelze spolehat, proto byl asi ustavenej zakon a uz vod nejstarsich dob byly zakony napsany, nekdy i vytesany do kamene – to podle mne proto, aby je nebylo mozny menit podle nalady, idealu, emoci, iluzi, dusevni poruchy…………Nase doba je bohuzel nabita emocema, povetsine spatnejma, kolikrat si uvedomuju, ze hlasani zla se bere jako prijatelnej projev svobody – coz je tutove dusevni porucha. Moje osobni vychodisko je – zachovat si chladnou hlavu, nenechat se zmitat a smejkat emocema, zachovat si lasku a porozumeni a hlidat pravo. No a jednou za cas se nechat oslovit tim uzasnym versem Svati Karaska – “Ty jdi a miluj to nedokonale”, coz mi pomaha k tem mejm obcasnejm myslenkovejm navratum do detsvi a mladejch naivnich let mojeho zivota. Nejak jsem se vod toho Cinglaku v myslenkach vzdalil, ale ne zas tolik, jenom chci znova rict, ze zivot,laska a porozumeni, je jedna velka nadhera a svet je krasny misto. Trosku nam tady pres den nasnehulilo, tak to pujdu pred chaloupku vodskrabnout lopatou a nasypu ptackum do krmitka. Panecku to uz jsem pravej starik, krmim ptacky:-). Pokoj a Dobro. Kahulak