Reply To: Jirka Mikin – Bílina

[kahulak]

Zdravim Leho, napsal jsi velice zajimavou skutecnost vo tom, ze kazdej v zivote zmeni nazor nebo presvedceni, treba vcera se mnou nikdo nechtel drandit picykl, pro milovanou byla zima a vetrno a deti mely jinej plan, tak jsem picykloval temer cely vodpoledne v lesoparku za mestem sam. Pozoroval jsem na rece kachny a husy jak pristavaj a vzlitaj a u toho si povidaj a domlouvaj se, kterym smerem poletej, nebo kde pristanou, naprosto dokonala navigace. Reka je vo neco vejs ze brehu, ale strach z ni jeste nejde, ta velka voda prijde az pristi tejden. Pak jsem nasel v parku jednu lavicku, ktera nebyla pod vodou a bylo z ni hezky videt na reku, tak jsem si tam v klidu sednul a premejslel jsem vo tom, ze cesta k uzdraveni sveta a duse je urcite taky v tom, ze pochopim jak moc jsem se v mladi mylil, kdyz jsem si myslel, ze budu uspesnej a nejlepsi. Po case mi doslo, ze nikdy vlastne nejde vo nejakej vliv, nebo bejt nejlepsi, ale vzdycky bezi vo to, aby jsme byli spolecenstvi, rodinou, kamaradi…, kde se daj votevrit dlane a nikdo se nemusi stydet za svoje rany a jizvy a muze si dovolit, aby byly prijaty druhejma. Jsem skutecne presvedcenej, ze nejde vo to bejt uspesnej, nejlepsi, prvni – cili jak pekne zpiva Zdenek Sverak “uspesnej kul v plote”. Kdy jsem si jistej, ze nase jedinecnost neni v tom jak moc jsme videt, ale v tom, jak dokazeme vnimat. Je mi jasny, ze zivot ma takovej smysl, jakej mu dame a hlavne nemit ze zivota strach, ten nas nikdy nemuze utvaret k dobrymu. Kdy jsem si vedomej, ze nemam moc rad nejaky zmeny, ale zaroven si uvedomuju, ze kratkodoby cile a strach zmenam brani a ty vobavy a strach ze zmen mne vedou ke konzervatismu – ke snaze zamknout stav, kterej znam, protoze mne jinej stav vohrozuje. Snazim se ten strach a vobavy mirumilovne prekonavat, coz je velice narocnej ukol – vobjevovat a pripustit si slozitost sveta, dovolit starejm nazorum a presvedcenim se rozmelnit a zaniknout. Zmenit chovani a navyky, kdy jedno zmenit nechci – to je ta moje prima zahradka v dusi, kde rostou bylinky, kyticky, keriky i stromy pravy radosti a kde jsem moc spokojenej, v tom jsem nejkonzervativnejsi ! Tu zahradku potrebuju k tomu, abych si v dusi vodpocinul a vyrovnal s minulosti, verim, ze vsichni jsme nekde zraneni – v odmitnutich, v bezmocnosti zazitku v detstvi, v sikane, kterou spousta z nas zazila v casech stranovlady a ty sileny pecete zla v podobe rudy hvezdy s vercajkem, vobrovsky zraneni si tutove neseme ve vztazich a nekteri v sexualite, za niz bejvaj pribijeny na kriz nejcastejc. No to jenom co se mi honilo v tom vetrnym vodpoledni tou starou kotrbou na lavice v parku u reky. Preju bezpecny a spokojeny casy pristi a svet je nadherny misto a zivot je uzasnej, nakonec to moc pekne zpiva i Lojza Silna paze/mozna flinta, to by vedel Lojza, co chce byt. Pokoj a Dobro. Kahulak