Svět je opět normální
Autor: leho | dne: April 18, 2022
Titulek je míněn ve vší vážnosti, žádná recese. Od 24. února roku 2022 začátkem válečného konfliktu v Evropě mezi Ruskem a Ukrajinou se svět naprosto jednoznačně posunul opět do normálu přerušením dlouhého a nenormálního období míru nemající v celé lidské historii obdoby. Příroda to tak zařídila, že člověk je biologicky naprogramován pro neustálý boj za své přežití proti celé řadě nepřátel včetně divokých šelem a i jeho samého. Mír a pokoj není tedy vůbec normální stav. Když nepřátelé přestali existovat, tak si je lidé prostě museli vymyslet a je úplně jedno, jestli to jsou plastová brčka, globální oteplování či Donald Trump. Nejen já, ale i mnozí jiní si zajisté všimli, jak kovidová opatření se po ruském útoku na Ukrajinu začala rušit všude na světě, neboť teď už jde po dlouhé době opravdu o život a nelze don-quixotsky bojovat s větrnými mlýny donekonečna. Takže by se mohlo říci, že to je dobré, vše v pořádku a nejen kovidové šílenství je za námi. Mohlo by se to říci, ale rozhodně nemělo, protože to pravé šílenství právě začalo a zřejmě bude znatelně narůstat. Normál totiž je právě to šílenství, které bylo původně realitou každodenního života v podobě boje s divokými šelmami a jinými kmeny toužící po našem území oplývající medem a mlékem. Dává smysl, ne?
Evidentně to smysl dává rovněž kvůli celkovému zmatení ve společnosti jak bylo již zmíněno v článku Velké téma: Co se to děje? a jež ve velké míře stále přetrvává. Důvodem této neblahé skutečnosti je z velké míry nedůvěryhodnost hlavních světových médií, která jsou už více než 10 let výhradně stranickým tiskem americké Demokratické strany, zkráceně Strany, neboť jde skutečně o Stranu toho samého typu, která měla vedoucí úlohu v bývalém Československu dlouhých 41 let a kterou zmiňoval i George Orwell ve svém románu 1984. A co je horší, Strana má díky Internetu a sociálním sítím globální vliv. A právě ta nedůvěra způsobuje, že ve veřejnosti jsou velké pochyby co se to na té Ukrajině vlastně děje a všechna ta zvěrstva ruských ozbrojených sil jsou jistě pochybná neboť informace o nich dostává veřejnost právě z těch samých stranických zdrojů, které tak brutálně lhaly ještě před několika dny a týdny. Jen tak mimochodem, na nacistická zvěrstva si našla média místo až dlouho po válce. Oni nám tak strašně až doteď lhali a najednou začínají mluvit pravdu? Ne, to rozhodně ne! A je to skutečně tak, oni se opravdu nezměnili. Rozdíl je pouze v tom, že dnes využívají nesmírně krvavou a brutální realitu ve svůj prospěch a ve prospěch Strany a vlády a to nejen v USA. Takže tentokrát pravda jim hraje do not a není tedy moc divu, že jim velká část veřejnosti nevěří a to je velmi špatně.
Na druhou stranu ale ještě v dobách, kdy neexistoval Internet a kdy ve světě bylo o mnoho více ozbrojených konfliktů včetně značného lidského utrpení, bylo zřejmě také méně obtížné a i bylo výnosné pravdu veřejnosti sdělovat, neboť si to žádala, aby se podporoval základní lidský pud sebezáchovy včetně pocitu boje za přežití a víru v lepší zítřky. Tento stav měl po konci Studené války pauzu a boj za přežití se přesunul do jiných rovin v podobě boje proti již zmíněným plastovým brčkům, globálnímu oteplování či Donaldu Trumpovi. Těžko říci, zda větší bláznovství byl boj proti brčkům či oranžovému miliardáři, kterému se též Nezvědavec věnoval v několika článcích jako např. Washintonský močál je mnohem hlubší než kdo čekal.
Svět se tedy dostává do normálu, ale to zdaleka neznamená, že budoucnost bude nějak růžová. Spíše naopak. Ve veřejném prostoru totiž není místo na obyčejné problémy, které zahrnují například co se našlo na laptopu Huntera Bidena, že americká administrativa je neuvěřitelně zkorumpovaná a že postupná degradace státu zatím spěje k rozdělení Unie a k vyklizení pozice světového četníka. V takovém prostředí pak si lze lehce představit, že dojde k použití atomových zbraní kdekoliv, nemusí to být zrovna Ukrajina, neboť situace je z velké části nepředvídatelná.
https://www.powerlineblog.com/archives/2022/03/hunter-biden-first-the-times-now-the-post.php
Co lze ale celkem s jistotou předvídat, že nadcházející léto přijde svět o celou třetinu sklizně obilí, neboť právě tolik se ho v minulosti sklidilo v Rusku a na Ukrajině. V mnoha zemích, hlavně v těch chudších, bude hlad a ten probudí lidové bouře a chaos. V historii to tak vždy bylo a když byl hlad a mor, byly také války a lidové bouře. Není tedy důvod si myslet, že to bude v budoucnosti jinak.
Na závěr zmíním pár faktů. Jeden z nich je, že Rusko se po rozpadu Sovětského svazu nestalo lepším a viditelně se mu nepodařilo odstranit dědictví komunismu. Opak je rozhodně pravdou. Po více než 75 letech zničující diktatury nezbylo v Rusku mnoho lidských zdrojů, které by zastavily úpadek společnosti zapříčiněným bolševickou diktaturou. Dalo by se i argumentovat, že tento úpadek se dokonce zrychlil. Nemám na mysli úpadek technický a hmotný, ale především úpadek lidský a mravní. Druhý fakt je ten, že ani ruská realita v polovině 19. století nebyla výrazně na vyšší úrovni než dnes ve srovnání se zbytkem civilizovaného světa, protože zde neexistovala instituce tzv. “common law”, což byla všeobecná úcta k zákonům a pořádku nejen mezi běžnými lidmi, ale především byly zákony respektovány panovníky v Anglii už od 12. století a tento proces pak vedl ke všeobecné obrodě, renesanci a pokroku ve společnosti prakticky v celé Evropě. V Rusku ale nic takového neproběhlo a ruský car nikdy neměl v úmyslu předat svoji moc parlamentu a zákonodárcům. Po VŘSR už jenom myšlenky na něco takového jako “common law” mohly vést přímo k fyzické likvidaci jedince a dodnes se v té nešťastné zemi situace zásadně nezlepšila. Karel Havlíček Borovský našemu národu podal o této jednoznačně negativní ruské realitě svědectví už v 19. století. Takže pokud připočteme k tomuto faktu obrovskou nejen fyzickou, ale hlavně lidskou devastaci ruského státu po celou dobu jeho existence, tak se nikdo nemůže divit, co se tam dnes děje. A pokud se nikomu nechce číst Havlíčkovy reportáže o Rusku, jelikož kdo má na to dnes čas, že ano, tak si alespoň může přečíst jednu diplomku, na to si snad už čas najde: Karel Havlíček Borovský a Rusko.
Proces s Kyle Rittenhousem
Autor: leho | dne: November 21, 2021
https://www.powerlineblog.com/archives/2021/11/rittenhouse-acquitted.php
Má poznámka byla inspirována příspěvkem v diskuzi k článku na iDnes: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kyle-rittenhouse-kenosha-smrt-zbran-strileni-soud-rozsudek.A211119_194045_zahranicni_hend
Článek celkově vyjadřuje neschopnost většiny Evropanů pochopit americkou státnost, která je založena na lidech jakým je Kyle Rittenhouse. Samozřejmě v tomto případě je úplně jedno, jestli mu je 5, 10, 17 nebo 80, věk zde nehraje žádnou roli.
Americká Ústava neuzákoňuje policii, ale uzákoňuje právo vlastnit zbraň a právo vlastnit majetek. Ve většině států Unie ale právo vlastnit zbraň už bylo prakticky zrušeno, snad kromě Texasu, kde ještě i dnes lze zastřelit beztrestně zloděje i zezadu a ještě k tomu z dálky když už prchá se svým lupem. Ale zase ne všude, ve městech jako Dallas-Fort Worth určitě nikoliv.
Není tedy bez zajímavosti, když žalobce během procesu s Rittenhousem jasně řekl, že bránit majetek zbraní před vyrabováním je protizákonné a jistě v tomto měl pravdu. Ale zatím ještě není protizákonné zbraní bránit svůj vlastní život a o to tu šlo.
Koncept, že Kyle Rittenhouse a skupina dalších šla bránit majetky svých spoluobčanů, už uniká i samotným Američanům, kteří se nakazili evropskou vznešenou ideologií včetně marxismu, že majetek je proti společenské etice, je neslušné být bohatý a podnikat, takže je tedy v pořádku, že součástí “protestu” je vypalování a rabování obchodů a kanceláří. Policie v tomto duchu tedy rovněž nezasahovala, neboť šlo o pouhé majetky a nikoliv o životy.
Policie se rozhodla v Kenoshe nezasáhnout a tak její úlohu zaplnili místní, kteří odmítli se jako ovce podřídit kriminálním živlům a postavili se jim se zbraní v ruce.
Ihned po událostech státní federální žalobce Rittenhouse obvinil aniž si zjistil, že jednal naprosto v souladu se zákony. Jedná se o obecný trend, kdy federální soudnictví se vůbec na zákony neohlíží a uplatňuje je pouze v souladu s politikou Strany. Mám na mysli tu “Demokratickou” stranu, která nemá s demokracií nic společného.
Kdyby neexistovalo mnoho videí a kdyby soudce uplatňoval ideologickou linii Strany, Rittenhouse by byl jistě odsouzen na doživotí. Ale to se nestalo. Bohužel ale v procesech s tzv. “povstalci” z 6. ledna je to jinak, tam soudci povolují pouze ta videa a důkazy, které jsou v souladu se žalobou na rozdíl od případu v Kenoshe.
https://www.powerlineblog.com/archives/2021/11/looting-comes-to-the-suburbs.php
Vrah Alec Baldwin
Autor: leho | dne: October 24, 2021
Alec Baldwin’s Negligent Discharge – Actor May Face Involuntary Manslaughter Charges
Minulý čtvrtek Alec Baldwin zastřelil kameramanku Halynu Hutchins při natáčení filmu “Rust”. Jistě se jednalo o nešťastnou náhodu, ale člověk nikdy neví. Událost je velmi podivná. Alec Baldwin na kameramanku vystřelil z bezprostřední blízkosti tak, že na něj vystříkla krev a musel pak odevzdat policistům své krvavé oblečení. Zřejmě nestřílel tedy pro efekt do kamery, ale přímo na hruď kameramanky a mohlo se jednat o špatný vtip. A nebo cokoliv jiného.
V Americe se při filmování zpravidla nepoužívají atrapy zbraní nebo zbraně specielně určené pro filmování, ale skutečné zbraně. Jistě není bez zajímavosti, že během natáčení bezpočtu stříleček s Johnem Waynem či Clintem Eastwoodem se nikdy nic vážného nestalo. Avšak na rozdíl od dneška John Wayne, Clint Eastwood a další herci akčních kovbojek byli zpravidla pravičáci, sami vlastnili zbraně a uměli s nimi zacházet pokud se přímo nejednalo o válečné veterány. Včera jsem viděl interview s jedním hercem, který je zároveň i policistou a ten si přidělenou zbraň při filmování vždy kontroluje i když nemusí. Pro takového člověka to je naprosto normální a zásadní věc.
Alec Baldwin je ale úplně jiný živočišný druh a mimo jiné aktivista proti soukromému držení zbraní a proti americké Ústavě jako takové. Viz jeho antitrumpovské výstupy. Ještě nedávno tweetoval v komentáři o policejním zásahu, že by rád věděl, jaké to je zabít nevinného člověka. Tak teď to ví.
Podle jiných ověřených zpráv herci a personál si krátili dlouhou chvíli během pracovního volna střílením do plechovek od koly. Ostré patrony si zřejmě koupili v místním obchodě. Proč by je jinak vůbec měli? Pro české čtenáře: Patrony v USA běžně koupíte ve sportovních obchodech nebo i samoobsluhách se smíšeným zbožím.
Také je známo, že ve filmovém průmyslu včetně herců a personálu se běžně vyskytují drogově závislá individua a nebylo by tedy vůbec překvapující, že ožralé smažky na drogách s největší pravděpodobností v revolveru ostré náboje prostě zapomněly. Rovněž bych se nedivil, kdyby Alec Baldwin se na kameramanku naštval a jen tak na ni namířil a vystřelil. Je to totiž arogantní a vzteklý násilník a nejednou musela při jeho výstřelcích zasahovat policie.
Ale jelikož Baldwin je vlastníkem bezedných bankovních kont, tak si jistě najme ty nejlepší právníky a ti ho z téhle šlamastyky spolehlivě vysekají. A jelikož od této chvíle bude navždy znám jako vrah kameramanky, nenatočí už určitě žádný film a to je také trest i když podle mého názoru silně nedostačující. Tenhle člověk by měl bručet v kriminále do konce života a být vystavován veřejnosti jako odstrašující případ hollywoodského aktivisty a nechutné vzteklé smažky.
Článek o osobě, co měla při filmování na starosti zbraně:
Woman in Charge of Guns on Alec Baldwin’s Movie Set Deletes Her Social Media Accounts
Další zdroje:
https://www.powerlineblog.com/archives/2021/10/alec-baldwins-accident.php
Rumble.com:
Alec Baldwin Shooting – Who’s to Blame? Viva Frei Vlawg
https://www.powerlineblog.com/archives/2021/10/stephen-hunter-the-shooting.php
Velké téma: Co se to děje?
Autor: leho | dne: June 9, 2021
Minulý článek s titulkem „USA: Volby 2020“ z 2.2. 2021 sliboval velká témata. Co se to dnes vůbec děje, jak je možné, že běžný pracující člověk pravdu téměř nemá šanci se dozvědět a vůbec už ne co se děje v jediné světové velmoci USA, je jedno z těchto velkých témat. My že nevíme, co se děje? Vždyť přeci máme svobodný tisk a média! Anglicky snad umíme, ne? A ještě k tomu máme Internet, který je přítomen v kapse či kabelce téměř každého jedince.
Absence pravdivých a relevantních informací ve veřejném prostoru a matoucí tak světovou veřejnost má dva hlavní důvody. Prvním je obchodní model mediálních korporací a druhým důvodem je masová účast na tvorbě reality dnešního světa miliardami uživatelů sociálních sítí a jejich emotivních reakcí mnohdy postrádající jakýkoliv věcný základ. Problémem je, že emocemi vnímaná realita je ve stále větším rozporu s realitou skutečnou a vyvolává tak napětí ve společnosti nejen v USA, ale i ve zbytku světa.
Až donedávna hlavní média určovala společenské trendy dle tzv. lineárního obchodního modelu zahrnující relativně nevelký počet elitních novinářů a mediálních osobností, kteří určovali celosvětové trendy po celá desetiletí ne-li staletí, viz článek na Forbes.com „As The Media Industry Evolves, The Business Model Becomes The Message“. Elitní a univerzitně vzdělané mediální osobnosti ještě v nedávné minulosti ze zkušenosti věděli, co si mohou dovolit a co veřejnosti prodají, aby současně vydělali peníze sobě a svému zaměstnavateli. Zaměstnavatel, tj. mediální korporace, se postaral o sponzory a financování svých periodik a později rozhlasových a televizních společností pomocí osobních kontaktů a vyjednanými smlouvami. Konkurence se pak postarala o to, že “novinářská kachna”, neboli dnešním jazykem “fake news” či falešná zpráva nebyla ve veřejném prostoru příliš častá a donedávna relativně objektivní zpravodajství s protichůdnými názory byl dlouho zažitý standard, takže ve svobodné západní společnosti docházelo k veřejné debatě s přítomností velké různorodosti názorů. Dnes je ale vše jinak.
Zpravodajství v hlavních médiích už zahrnuje pouze jeden jednotný názor a to samé se týká jednotlivých periodik, které se předhánějí v míře zaujatosti svých prezentací, kde je hlavním faktorem emotivní náboj jednotlivých titulků s absencí jakékoliv diskuze proti sobě stojících argumentů. Největším problémem je, že tento jednotný názor je současně programem jedné ze dvou hlavních politických stran v jediné světové velmoci, Demokratické strany Spojených států amerických. A tento program se tak dostává do programů majoritních stran všech zemí na celém světě, takže je možno říci, že dochází ke vzniku jedné jediné globální politické Strany s velkým „S“. Jedná se o podobný efekt, jejímž důsledkem v době Vánoc je přítomnost Santa Clause ve výkladních skříních obchodů takřka ve všech světových metropolích.
Jak nastala taková prekérní situace? Jedním z důvodů je, že zmíněný lineární obchodní model velkých mediálních korporací musel ustoupit do pozadí především z důvodu přítomnosti zpráv v chytrých mobilech téměř veškeré dospělé populace na celém světě. Člověk, který si dnes koupí každý den ráno noviny či si je vybere ze schránky a pak po práci zasedne k večernímu zpravodajství bez průběžné kontroly mobilních aplikací a sociálních sítí v průběhu celého dne, takový živočich už léta neexistuje a pokud ano, jedná se o exotickou výjimku. Zprávy se nyní sledují kontinuálně, každou vteřinu v každý okamžik a sdílejí se s obrovským počtem komentářů včetně lajků na sociálních sítích 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Každý individuální uživatel sociálních sítí, kterých bylo minulý rok přes tři miliardy jedinců, se takto více či méně podílí na tvorbě zpráv a trendů včetně tvorby každodenní reality. Tentam je starý a osvědčený 24-hodinový cyklus v dobách lineárního hospodářského modelu, kdy se zprávy ověřovaly a analyzovaly v redakcích světových deníků večer před jejich vydáním malým počtem univerzitně vzdělaných expertů. Dnes téměř každý a i ten s bídou gramotný uživatel sociálních sítí, kterých je z daleka nejvíce, se podílí aktivně na tvorbě zpráv, takže fakta už nejsou vůbec relevantní, ale relevantní jsou emoce a ty nejnižší lidské i nelidské pudy, které ženou kupředu závod o senzace šíleným tempem těžko představitelným ještě v nedávné minulosti.
Tradiční lineární model financování mediálních korporací se stal nefunkčním a byl nahrazen modelem zahrnující cílené zobrazování reklam na individuálních stránkách uživatelů sociálních sítí definovaným preferencemi toho kterého uživatele a vypracovaným algoritmy umělé inteligence. Distribuce reklam je samozřejmě plně automatická rovněž za pomoci algoritmů umělé inteligence. Za každé zobrazení reklamy se samozřejmě platí a pokud počet zobrazení reklam je dostatečně velký, nejde pak o malé částky. Co je na tomto modelu specifické, že distribuované reklamy na stránky jednotlivých uživatelů sociálních sítí vyžadují mnohdy buď žádnou nebo pouze velmi malou investici, ale zároveň je nutný pokud možno co největší počet dalších uživatelů sdílející ten samý obsah s tou kterou konkrétní reklamou. V každém případě je tedy nutno zaujmout co největší počet uživatelů na sociálních sítích a to čímkoliv, jako například kotětem hrajícím na piáno či Donaldem Trumpem navrhujícím injekci čistícího prostředku do žil pacientů nemocných virem COVID-19. Pokud koťátko skutečně umí hrát na klavír či zda skutečně Donald Trump navrhoval takovou absurditu je naprosto nedůležité. Hlavně že se zobrazil patřičný počet reklam s politicky korektním obsahem a to je v novém modelu financování mediálních korporací to nejdůležitější.
Co zrovna letí a která témata je nutno tlačit do popředí včetně jejich názorového zaměření, to rovněž zabezpečují algoritmy umělé inteligence s minimem lidské účasti, takže není už nutno v redakcích velkých periodik pracně rozhodovat, co se objeví druhý den na titulcích. Automaticky vybraná populární témata mají takto velkou hodnotu a chytré algoritmy je pak zobrazí spolu s reklamami co největšímu počtu uživatelů. To vše znamená, že konzument dostává do svého chytrého mobilu mediální vstupy už patřičně filtrované a zároveň šité na míru shodující se s jeho individuálními myšlenkovými procesy a vkusem zároveň s průběžnými aktualizacemi v reálném čase 24 hodin denně sedm dní v týdnu. A to všechno včetně nabídek zboží podle automaticky vypracovaného odhadu vkusu a potřeb. Jistě někdo ze čtenářů se nejednou podivil, jak je možné, že se na jeho mobilu najednou objevila reklama na produkt, který zrovna teď nějakou podivnou náhodou potřebuje a samozřejmě za super výhodnou cenu.
Veřejnosti se mediální inovace líbí, jelikož celkový proces získávání informací je automatický, rychlý a pohodlný a ještě k tomu má k dispozici tipy na výhodné nákupy. Nemusí nic vyhledávat, dokonce ani chodit do trafiky či vybírat schránku s denním tiskem, sledovat a dávat inzeráty včetně shánění produktů po obchodech a pak ještě k tomu se starými novinami se tahat do sběrných surovin. Vše přistane pěkně pohodlně v mobilu a neustále se aktualizuje. Pro vydavatele, kteří přežili zmíněnou mediální reformu a nezkrachovali, je nový proces distribuce zpráv zrovna tak stejně výhodný a pohodlný, neboť vše je obstaráno téměř bez lidské účasti a není nutno už zaměstnávat elitní novináře a drahé editory a obtěžovat se se sponzory k placení tištěných inzerátů či s prezentací reklam během televizních pořadů. V dnešní době novináři sice stále ještě existují, ale nepotřebují už v drtivé většině univerzitní vzdělání, protože veřejnost si nežádá žádné expertní analýzy událostí, takže s bídou koherentní blábol s patřičně důrazným titulkem je naprosto dostačující. Editorů a korektorů ve starém slova smyslu tedy už netřeba, když obsah a pravdivost zpráv včetně absence pravopisných chyb už není důležitý.
Důležitá je ale v novém mediálním prostředí potenciální závadnost příspěvků individuálních uživatelů sociálních sítí k jednotlivým mediálním prezentacím a zprávám. Závadnost může být legitimní, jako například sprosté nadávky stejně jako vybízení ke kriminální činnosti, k vraždám, ke žhářství, pedofilie a podobně. Problémem zrovna tak ale je, že závadnost v příspěvcích uživatelů sociálních sítí má i jiný charakter a tím je potenciál ovlivnit převažující myšlenkové proudy konkurenčními a politicky nekorektními myšlenkami. Sociální sítě a internetové portály byly takto nuceny najmout nové pracovní síly, kterým se v angličtině říká „content reviewers“, což by se dalo přeložit jako „recenzenti“ nebo prostě „cenzoři“ a jejich náplní je hlídat závadnost příspěvků včetně politické korektnosti. Ale ani tito zaměstnanci nemají už jistotu dožít se důchodu. I samotný obsah je už ve velké míře vyhodnocován automaticky bez lidské účasti pomocí algoritmů umělé inteligence.
Trendy v podobě rozhodnutí, co se publikuje a co ne, jsou tedy určovány z velké části opět automaticky algoritmy umělé inteligence podle počtu internetových kliků a lajků na internetových portálech měřící popularitu toho kterého tématu a mediálního vstupu (jako články, videa, memy, atd.) a to způsobuje, že veřejný prostor je vyplněn téměř výlučně buď banalitami jako už zmíněné kočičky hrající na piáno a pak vstupy, které musí být v souladu s kladnými pocity a emocionální identifikací většiny internetových uživatelů v řádu miliard jedinců. V takovém prostředí majoritní vlastníci mediálních korporací a sociálních sítí nemohou tolerovat kontroverze, různorodost a protichůdné názory, protože ty by pak mohly způsobit odliv uživatelů spolu se ztrátou příjmů ze zobrazovaných reklam. Jelikož už před desetiletími velké mediální korporace se většinou identifikovaly s politikou americké Demokratické strany, je nyní v jejich zájmu budoucí existence vyloučit veškerou politickou opozici z veřejné sféry a donutit tak pokud možno celou společnost, aby akceptovala politiku jedné strany. Není bez zajímavosti, že mnozí dědečkové a babičky zažili něco podobného i v dobách absence sociálních sítí a Internetu, ale to je zase jiné další velké téma.
Vyloučení Donalda Trumpa ze sociálních sítí a s ním každého vlivného jedince nesdílející populární politicky korektní trendy je tedy přirozený vývoj. Jestliže je Donald Trump velmi často přirovnáván k Adolfu Hitlerovi, nemůže být vůbec překvapivé, protože to přidá patřičný emotivní náboj, který vydělá vydavateli peníze. Fakt, že pro toto tvrzení neexistuje žádný racionální důvod, peněz už zdaleka tolik nevydělá, protože silnější emoce než Adolf Hitler jakýkoliv věcný protiargument může těžko vyvolat. A samozřejmě Donald Trump není zdaleka sám. On a jemu podobní nemohou ve veřejném prostoru ovládaným velkými mediálními korporacemi fungovat, neboť by zpochybnili hlavní politicky korektní trendy a lidé by pak klikali na něco jiného způsobující ztrátu výdělku jejich majitelům a také hlavně majitelům sociálních sítí. Spolupráce sociálních sítí a mediálních korporací je naprosto klíčová díky novému hospodářskému modelu zahrnující cílené individuální reklamy zobrazující se na jejich internetových portálech koncovým uživatelům.
Zmanipulování voleb v USA v roce 2020 a odstranění Donalda Trumpa z politiky znamená, že sociální sítě ve spolupráci s mediálními korporacemi mají dnes neomezenou moc a polarizují tak společnost na globální úrovni. Není bez zajímavosti, že se tím dokonce i sami chlubí v internetové verzi kdysi proslulého týdeníku Time v článku „The Secret History of the Shadow Campaign That Saved the 2020 Election“. Existují ale další společnost rozdělující témata než Donald Trump.
Jedno z takových témat způsobilo paniku ze zákeřné nemoci způsobeným virem COVID-19, což je obludnost globálních rozměrů jaká v historii nemá obdoby. Nejen v dnešních USA se dá téměř s jistotou poznat příslušnost ke hlavním politicky korektním trendům i při procházce parkem na tvářích kolemjdoucích dle přítomnosti náhubku. Snahy léčit veřejnost nakaženou zrádným virem pomocí vládních opatření všude na celém světě jsou kombinací šílených Don-Quixotských bojů s větrnými mlýny živených sociálními sítěmi a na druhé straně naplněním konceptů kontroly funkce lidské společnosti z románů George Orwella.
Zvláště orwellovský ráz má legendární doporučení šéfa amerického Národního institutu alergie a infekčních nemocí legendárního Dr. Anthony Fauci napřed k nenošení náhubků a nedlouho poté naopak jeho nabádání k nošení zdvojených masek prakticky znemožňující normální dýchání. Absurdní zdůvodnění, že lhal jenom proto, že chtěl chránit veřejnost před masovým vymíráním a zabránit vyprodání zásob určených pro zdravotnický personál, je přijato většinovou společností naprosto bez námitek. Máme totiž jiné problémy než lži nejvíce placeného vládního zaměstnance v USA a možná i na celém světě. Lidé umírají, nemocnice jsou přeplněné a to je důležité, protože strach ze smrti je ten nejnižší pud a ta nejsilnější lidská emoce. Že před kovidovým šílenstvím nemocnice byly přeplněné pacienty s jinými zákeřnými chorobami, se už neřeší a pokud ano, moudré sociální sítě s geniální umělou inteligencí se postarají, aby se takové kacířské myšlenky na jejich platformách neobjevovaly. Pokud možno se všichni musí bát smrti a na tomto nejnižším lidském pudu a emocích se tak vydělávají přirozeně ty největší peníze.
Bohužel, nejde jenom o peníze, jde hlavně o uchvácení moci v celosvětovém měřítku a realizaci politického programu Strany za podpory sociálních sítí s jejich podřízenými mediálními korporacemi. Totiž jedině Strana vás ochrání před jistou smrtí v kovidové epidemii. Jedině Strana vymámí hlavně z bohatých lidí dostatek peněz a zastaví tak globální oteplování a zabrání masovému vymírání lidstva. Jedině Strana má ve svém politickém programu dokončení znárodnění zdravotnictví a zabrání tak dalšímu masovému vymírání ať je to kovid či jakákoliv jiná choroba. Jedině Strana je nekonečně dobrá, když má v programu odstranění chudoby a tudíž je nutno zařídit, aby vyhrála každé volby. Veškerý odpor proti programu Strany je zločin a každý státník, který Straně odporuje, je horší než Hitler a automaticky se provinil a je nutno mu zabránit, aby kandidoval a pokud náhodou by se dostal tak daleko, že kandiduje či dokonce je nějakým způsobem zvolen do důležité funkce, určitě to nemůže být jen tak a jistě se dopustil v minulosti celé řady zločinů včetně zrady a spolupráce s jinou velmocí, nejčastěji s Ruskem, protože je to právě ta země, se kterou dřívější vedení Strany v minulosti spolupracovalo a vydalo ruskému caru Vladimírovi pětinu produkce amerického uranu. Je tedy nutno se zbavit každého vlivného odpůrce Strany, protože už ze své podstaty se jedná o zločince a je tudíž nelegitimní.
Takže, milí čtenáři, už víte, co se to vlastně dnes děje? Jinak řečeno, čtěte George Orwella, jednoho z největších spisovatelů a i jasnovidců všech dob. Tam je odpověď a i v době a událostech, které inspirovaly Orwellův román 1984. Ale co tedy bude? Těžko říci a jsou dvě možnosti. Možná to dobře dopadne a bude zase všechno jak bylo. Nebo to možná dopadne špatně. Nejspíše svět spěje k dalšímu globálnímu konfliktu a další katastrofě, která ho zbaví zákeřné choroby a parazitů v podobě zhoubných myšlenek obsažených v programu Strany, tak jak je popsal Gad Saad ve své knížce „The Parasitic Mind“. Možná při tom dojde i ke konečnému vymýcení toho nejhoršího parazitu na světě, člověka více či méně rozumného jako živočišného druhu. Nakonec toto je rovněž v programu Strany a součástí její politiky ochrany životního prostředí.
====================================================================
Zajímavé odkazy:
Demokratka na Trumpově mítingu
https://www.macalester.edu/news/2017/04/how-news-has-changed/
https://whatis.techtarget.com/definition/targeted-ad-targeted-advertising
https://www.youtube.com/watch?v=SEWOI317XtY&ab_channel=ChrisWilliamson
Volby 2020 v USA
Autor: leho | dne: May 29, 2021
Původně uveřejněno na Neviditelném psu dne 2. 2. 2021: https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/usa-volby-2020.A210131_171137_p_zahranici_wag
Prezidentské volby minulý rok v USA jsou pro běžného českého člověka velmi nečitelné, protože z hlavních sdělovacích prostředků se nelze dozvědět o dění v jediné světové velmoc poslední roky takřka nic. Důvodů tohoto tristního stavu je hned několik, což je ale jiné a velké téma. Co se vlastně na podzim 2020 v USA stalo? Interview americké televizní společnosti ABC s republikánským senátorem Rand Paulem leccos napoví: https://althouse.blogspot.com/2021/01/rand-paul-versus-george-stephanopoulos.html#more
Hned v úvodu elitní reportér George Stephanopoulos začne otázkou, zdali senátor akceptuje hlavní stranickou linii Demokratické strany, tj. že volby nebyly „ukradeny“ a byly tudíž nesporně legitimní. Proběhly ale normálně? A co ty údajné podvody, které jsou prý pouhými konspiračními teoriemi? Otázky ohledně voleb minulý rok v USA mají tedy hned dva rozměry: Legitimitu kvůli kovidovým opatřením a zdali tato opatření nebyla využita jednou stranou k rozsáhlým podvodům.
Každý ví, a to i ten, kdo žije v České republice a politiku nesleduje, že podmínky pro volební kampaně a volby samotné nebyly v roce 2020 vůbec normální a že kvůli kovidovým opatřením byla na celém světě omezena základní lidská práva ustanovena v Listině lidských práv a svobod. Nejdůležitější z nich právo shromažďovací, bez kterého volební meetingy tak jak je známe nebyly možné. Sice několik omezených meetingů Donalda Trumpa proběhlo, ale druhá politická strana neměla ani jeden meeting, který by se blížil svým rozměrům meetingům Donalda Trumpa. Zpravidla na ně dorazilo pouze několik novinářů a pár aktivistů. V okolí bylo rovněž mnohokrát více republikánských demonstrantů než na meetincích Demokratické strany, což by mělo svědčit o silnější podpoře republikánského kandidáta, ale konečný výsledek voleb byl, jak známo, úplně jiný a demokratický kandidát dostal i přes to rekordní počet hlasů v historii. Už jenom proto musí být zřejmé, že zde nebylo něco zásadního v pořádku. Ale zpět k začátku interview se senátorem Paulem. Byly tedy volby „ukradeny“?
Senátor Paul na otázku přímo neodpověděl, ale prezentoval v šesti minutách naprosto pádná fakta a nechal odpověď na věcně přemýšlivém divákovi. Ta fakta se skládají, mimo jiné, z následujících skutečností: Konkrétní problémy s volbami byly prezentovány soudům a ty žaloby do jediné byly odmítnuty. Ty hlavní a nejvážnější jako neopodstatněné, takže se po žádných důkazech manipulace voleb ani nepátralo a nic závažného se neprojednávalo. Není tedy divu, že se žádné důkazy nenašly.
Soudy v USA jsou tradičně velmi neochotné rozhodovat v soudních sporech na téma voleb, protože se jedná o záležitost politických stran a soudy musí v právním státě být přísně nestranické. V minulosti k volebním podvodům také docházelo a soudy buď nebyly osloveny vůbec nebo ve dvou případech byly nesrovnalosti řešeny ozbrojeným konfliktem. Jeden z nich v podobě Občanské války v letech 1861-5 a v druhém případě během místních voleb v Tennessee v roce 1946 známém jako „Battle of Athens“. V obou případech podváděla Demokratická strana.
Velmi důležitou skutečností zpochybňující legitimnost voleb minulý rok bylo, že v několika státech byly volební zákony změněny vysokými státními činiteli a nikoliv legislativním procesem v jednotlivých státech, což je v rozporu s Ústavou Spojených států. Kdyby soudy přijaly k projednávání žaloby týkající se změn volebních zákonů, závěry by rozhodně nemusely být jednoznačné ve prospěch Demokratické strany.
Například ve Wisconsinu pokud volič zapomněl na svém korespondenčním hlasovacím lístku napsat adresu, zapomněl se podepsat či vynechal podpis svědka, tak takové hlasovací lístky podle zákona bývaly vždy vyřazeny. Během prezidentských voleb minulý rok ale bylo vše jinak. Úředníci chybějící údaje za voliče doplňovali a hlasy započítávali i když chyběl podpis svědka a i voliče samotného. Jednalo se o desetitisíce hlasů a Wisconsin byl jeden ze sporných států, kde Joe Biden vyhrál těsným rozdílem. V tomto státě rovněž musel každý volič odůvodnit korespondenční volbu a jeden ze zákonem stanovených důvodů byla neschopnost pohybu z místa bydliště kvůli dlouhotrvající nemoci, což volič musel doložit patřičnou lékařskou zprávou. Strach z nákazy kovidem ale byl v tomto případě uznán jako legitimní bez jakékoliv lékařské zprávy i když volič byl jinak zcela zdráv.
Podobné změny volebních zákonů se neomezovaly pouze na další sporné státy zahrnující hlavně Pennsylvánii, Georgii, Michigan, Arizonu či Nevadu, ale třeba zahrnovaly i takovou Kalifornii, nejlidnatější stát Unie. V Pennsylvánii dokonce prodloužili lhůtu pro korespondenční hlasování o tři dny a bylo stejně jako ve Wisconsinu nařízeno, že chybějící podpis není kritérium pro vyřazení hlasovacích lístků.
Kromě vyjmenovaných systémových pochybení bylo hlášeno mnoho konkrétních manipulací s korespondenčními hlasovacími lístky, které by potenciálně mohly zvrátit výsledek voleb hlavně ve sporných státech. Jeden případ takové manipulace zahrnoval podezřelou cestu kamionu s hlasovacími lístky ze státu New York do Pensylvánie několik týdnů před volbami. Odhaduje se, že v kamionu mohlo být i přes 200 tisíc hlasovacích lístků. Případ byl, jako mnoho jiných, soudem odmítnut. V neposlední řadě byly soudem odmítnuty případy vyhnání republikánských dozorčí z volebních místností v Michiganu a Pensylvánii, pokud je tedy rovnou nevykázali někam do rohu, kde dozorčí nemohli nic vidět. Důvod takového jednání byl, jak jinak, nákaza kovidem a sociální distancování.
Další skutečností je, že prezidentské volby 2020 v USA byly rovněž statisticky velmi neobvyklé. Nejpodivnější statistikou je získání většiny Republikánů v zastupitelstvích 31 států Unie. Republikánská strana získala rovněž více míst v Kongresu než minulé volby a v Senátu ztratila většinu jen velmi těsně. A to vše tedy znamená, že mnoho voličů hlasovalo pouze a jenom pro Bidena a nikoho jiného, žádného senátora, kongresmana či do místních zastupitelstvích. Dále, Donald Trump vyhrál jednoznačně téměř ve všech tzv. „bellweather“ okresech, což je rovněž velmi neobvyklá anomálie. A přes to všechno Joe Biden vyhrál na celkový počet hlasů velmi přesvědčivě. Poslední neobvyklou statistikou je rekord korespondenčních lístků, celkem 101 milionů, což je přes 64% všech hlasů, zcela bezprecedentní v historii (zdroj: https://www.cfr.org/blog/2020-election-numbers). Možno tedy s jistotou říci, že bez možnosti masového hlasování korespondenčními hlasy by Joe Biden nevyhrál.
O nelegitimnosti voleb tedy svědčí nejen pozastavení základních ústavních svobod z důvodu kovidové nákazy a mnoho zjevných manipulací s korespondenčními lístky, ale také velmi neobvyklé statistiky včetně porušení Ústavy Spojených států nařízeními státních činitelů jednotlivých států. A to ještě nebyl zmíněn fakt, že Joe Biden během volební kampaně téměř nevylezl ze sklepa svého příbytku a pokud ano, jeho senilita byla velmi očividná. Mnohdy ani nevěděl, co se vlastně kolem něj děje a zapomínal během vteřin na co byl vlastně tázán. Jeho inauguraci sledovalo na YouTube s bídou pár stovek tisíc jedinců (https://www.thegatewaypundit.com/2021/01/biden-inauguration-video-gets-320000-views-official-white-house-youtube-channel-comments-turned-off-biden-got-81-million-votes/) i přes to, že pro něj hlasovalo přes 80 milionů voličů. Měl by být tedy zdaleka nejpopulárnějším americkým prezidentem všech dob. Z nějakého podivného důvodu to ale vůbec není znát. Spíše naopak.
Další otázka je, jak to, že nejen v České republice se o těchto podivnostech zvolení Joe Bidena prezidentem jediné světové velmoci světová média takřka vůbec nezmiňují a nálepkují politickou opozici Demokratické strany jako nacisty, konspiračníky když ne přímo teroristy kvůli pár stovkám individuí ve Washingtonském Kapitolu, z nichž mnozí ani Republikány nebyli. Přítomnost BLM či Antify byla totiž také prokázána. Rovněž všechny průzkumy volebních preferencí těsně před volbami byly nejhůře provedené v historii jednoznačně upřednostňující Joe Bidena. Byly tedy zmanipulované aby odradily republikánské voliče? A co manipulace s informacemi a nepovolení sdílení? To jsou ale právě ta další velká témata pro příští články.
Kovidové cestování, díl 2.
Autor: leho | dne: December 20, 2020
Než jsem ale s obludou v podobě Škoda Kodiaq vyjel z parkoviště, zdálo se mi, že cuká volant a slyším podivné klapání jako kdyby byly prasklé gumové botičky na ložiskových kloubech v přední nápravě. Párkrát jsem objel parkoviště, zpátky k přepážce se mi nechtělo. Po druhém okruhu jsem už nic neslyšel, kouknul pod auto, botičky vypadaly v pořádku a cukání ve volantu jsem také nepociťoval. No, snad to byly nerovnosti na povrchu a kamínek v pneumatice, auto skoro nové, najeto necelých 30 tisíc kilometrů, takže nemá nárok na nějaký závažný defekt.
Vymotal jsem se z letiště a po asi 10 minutách na čtyřproudové silnici jsem našel místo k zastávce na zaktivování příjmu zdejší mobilní sítě a nastavil si Google Maps abych trefil do Prahy. To se mi podařilo. Škodovka Kodiaq jela dobře, ale když mi tachometr ukazoval přes 180km/hod, byla poněkud nestabilní. No, dobrý, stejně byl v neděli v poledne celkem provoz, tak jsem zas takovým fofrem jet ani nemohl. Němci většinou buď šetří benzín, nebo jezdí auty s litrovými a i menšími motory, takže se šourají maximálně stodvacítkou nehledě na to, že úseků s neomezenou rychlostí je na německých autobánech už pomálu. Později mi bylo řečeno, že Kodiaq měl defekt v podobě nevyvážených kol. Po 30 tisících km? Nojo, holt pořád je to více či méně české auto.
Po asi hodině jsem se ocitl na dálnici A6 k českému Rozvadovu, kde jsem jel naposledy v roce 1996, když jsem dosluhoval v US Army na dnes již uzavřené základně Rhein-am-Main ve Frankfurtu. Jelo se už lépe, dálnice skoro prázdná, tu a tam kamion nebo osobní auto s českou značkou. Jel jsem tedy správným směrem. Udělal jsem zastávku na nutné telefonní hovory s maminkou a mými domácími, abych je informoval, že jsem překonal všechny nástrahy a že skutečně je možno v této podivné době cestovat. Zakrátko jsem míjel informační ceduli nedaleké benzínky a o možnosti zakoupení dálničních známek na českou dálnici. Myslel jsem si, že jde o poslední německou pumpu, kde jsou rovněž známky k dostání. Ale šlo o mýlku, pumpa byla hned za čárou v Česku. Zastavil jsem a koupil si tedy měsíční dálniční známku. Když jsem si známku nalepil na přední sklo, napadlo mne, že kromě typicky nerudné české pokladní ještě něco bylo na koupi známky neobvyklého. Ano, bylo tomu tak! Paní NEMĚLA NÁHUBEK! Byla za sklem, ale stejně. Takže dobrý, zase se cítím jako člověk!
Hranici jsem překročil bez problémů, žádné kontroly na čínský virus či něco podobného. Do Prahy jsem dorazil bez jakékoliv mimořádné události už v půl třetí odpoledne, kde jsem byl srdečně přivítán mými domácími. Po krátkém přivítání v podobě nutného občerstvení jsem se ubytoval a hned seběhl z Cibuleckého kopce a vyběhl na kopec Na Hřebenkách za maminkou. A to se mi pak nevyplatilo, jelikož nejsem zvyklý běhat z kopce a do kopce, takže téměř týden jsem si léčil namožené svalstvo.
Dva týdny uběhly jak voda. Absolvoval jsem kromě setkání s maminkou rovněž setkání s mými spolužáky ze Strojní fakulty, kde jsem strávil dva semestry před mým útěkem za kopečky. Úplnou náhodou mne totiž kontaktoval jeden z nich, když si na mne vzpomněl a brouzdal Internetem a našel moji webku https://kulisek.org. Já jsem sice na své nedlouhé působení na fakultě nezapomněl, ale měl jsem obavy, jestli třeba nebyli spolužáci popotahováni StB, což se nakonec ukázalo, že nebyli. Bylo to tedy velmi šťastné shledání a sešlo se nás nemnoho zřejmě také kvůli kovidovému neštěstí. Nejméně ještě jeden by přijel, ale byl uvězněn na služebním pobytu v Číně. Co bylo ale naprosto skvělé, že jsem se dozvěděl o některých svých aktivitách po útěku, na které jsem už zapomněl a ty samy o sobě by vydaly alespoň jeden samostatný článek.
Zbytek mého pobytu proběhl tedy celkem relativně v pohodě s důrazem na termín “relativně”. Ona se totiž začala zhoršovat kovidová situace a v pátek před odezdem byl drasticky omezen provoz restaurací a jídelen, takže k dalšímu plánovanému setkání jinými spolužáky tentokrát z devítiletky už nedošlo. A co hůř, v televizi se objevovaly zprávy o kontrolách na hranicích z Německem, odkud jsem odlétal v neděli. Trnul jsem, zdali uvíznu na rodné hroudě či nikoliv. Nakonec jsem ale neuvízl. V neděli asi v šest ráno jsem přejel liduprázdnou hranici a odlet opět z téměř liduprázdného letiště duchů už byl bez problémů.