Svět je opět normální

Autor:  leho | dne: April 18, 2022


Titulek je míněn ve vší vážnosti, žádná recese. Od 24. února roku 2022 začátkem válečného konfliktu v Evropě mezi Ruskem a Ukrajinou se svět naprosto jednoznačně posunul opět do normálu přerušením dlouhého a nenormálního období míru nemající v celé lidské historii obdoby. Příroda to tak zařídila, že člověk je biologicky naprogramován pro neustálý boj za své přežití proti celé řadě nepřátel včetně divokých šelem a i jeho samého. Mír a pokoj není tedy vůbec normální stav. Když nepřátelé přestali existovat, tak si je lidé prostě museli vymyslet a je úplně jedno, jestli to jsou plastová brčka, globální oteplování či Donald Trump. Nejen já, ale i mnozí jiní si zajisté všimli, jak kovidová opatření se po ruském útoku na Ukrajinu začala rušit všude na světě, neboť teď už jde po dlouhé době opravdu o život a nelze don-quixotsky bojovat s větrnými mlýny donekonečna. Takže by se mohlo říci, že to je dobré, vše v pořádku a nejen kovidové šílenství je za námi. Mohlo by se to říci, ale rozhodně nemělo, protože to pravé šílenství právě začalo a zřejmě bude znatelně narůstat. Normál totiž je právě to šílenství, které bylo původně realitou každodenního života v podobě boje s divokými šelmami a jinými kmeny toužící po našem území oplývající medem a mlékem. Dává smysl, ne?


Evidentně to smysl dává rovněž kvůli celkovému zmatení ve společnosti jak bylo již zmíněno v článku Velké téma: Co se to děje? a jež ve velké míře stále přetrvává. Důvodem této neblahé skutečnosti je z velké míry nedůvěryhodnost hlavních světových médií, která jsou už více než 10 let výhradně stranickým tiskem americké Demokratické strany, zkráceně Strany, neboť jde skutečně o Stranu toho samého typu, která měla vedoucí úlohu v bývalém Československu dlouhých 41 let a kterou zmiňoval i George Orwell ve svém románu 1984. A co je horší, Strana má díky Internetu a sociálním sítím globální vliv. A právě ta nedůvěra způsobuje, že ve veřejnosti jsou velké pochyby co se to na té Ukrajině vlastně děje a všechna ta zvěrstva ruských ozbrojených sil jsou jistě pochybná neboť informace o nich dostává veřejnost právě z těch samých stranických zdrojů, které tak brutálně lhaly ještě před několika dny a týdny. Jen tak mimochodem, na nacistická zvěrstva si našla média místo až dlouho po válce. Oni nám tak strašně až doteď lhali a najednou začínají mluvit pravdu? Ne, to rozhodně ne! A je to skutečně tak, oni se opravdu nezměnili. Rozdíl je pouze v tom, že dnes využívají nesmírně krvavou a brutální realitu ve svůj prospěch a ve prospěch Strany a vlády a to nejen v USA. Takže tentokrát pravda jim hraje do not a není tedy moc divu, že jim velká část veřejnosti nevěří a to je velmi špatně.


Na druhou stranu ale ještě v dobách, kdy neexistoval Internet a kdy ve světě bylo o mnoho více ozbrojených konfliktů včetně značného lidského utrpení, bylo zřejmě také méně obtížné a i bylo výnosné pravdu veřejnosti sdělovat, neboť si to žádala, aby se podporoval základní lidský pud sebezáchovy včetně pocitu boje za přežití a víru v lepší zítřky. Tento stav měl po konci Studené války pauzu a boj za přežití se přesunul do jiných rovin v podobě boje proti již zmíněným plastovým brčkům, globálnímu oteplování či Donaldu Trumpovi. Těžko říci, zda větší bláznovství byl boj proti brčkům či oranžovému miliardáři, kterému se též Nezvědavec věnoval v několika článcích jako např. Washintonský močál je mnohem hlubší než kdo čekal.


Svět se tedy dostává do normálu, ale to zdaleka neznamená, že budoucnost bude nějak růžová. Spíše naopak. Ve veřejném prostoru totiž není místo na obyčejné problémy, které zahrnují například co se našlo na laptopu Huntera Bidena, že americká administrativa je neuvěřitelně zkorumpovaná a že postupná degradace státu zatím spěje k rozdělení Unie a k vyklizení pozice světového četníka. V takovém prostředí pak si lze lehce představit, že dojde k použití atomových zbraní kdekoliv, nemusí to být zrovna Ukrajina, neboť situace je z velké části nepředvídatelná.


Hunter Biden: First the Times, Now the Post


Co lze ale celkem s jistotou předvídat, že nadcházející léto přijde svět o celou třetinu sklizně obilí, neboť právě tolik se ho v minulosti sklidilo v Rusku a na Ukrajině. V mnoha zemích, hlavně v těch chudších, bude hlad a ten probudí lidové bouře a chaos. V historii to tak vždy bylo a když byl hlad a mor, byly také války a lidové bouře. Není tedy důvod si myslet, že to bude v budoucnosti jinak.


Na závěr zmíním pár faktů. Jeden z nich je, že Rusko se po rozpadu Sovětského svazu nestalo lepším a viditelně se mu nepodařilo odstranit dědictví komunismu. Opak je rozhodně pravdou. Po více než 75 letech zničující diktatury nezbylo v Rusku mnoho lidských zdrojů, které by zastavily úpadek společnosti zapříčiněným bolševickou diktaturou. Dalo by se i argumentovat, že tento úpadek se dokonce zrychlil. Nemám na mysli úpadek technický a hmotný, ale především úpadek lidský a mravní. Druhý fakt je ten, že ani ruská realita v polovině 19. století nebyla výrazně na vyšší úrovni než dnes ve srovnání se zbytkem civilizovaného světa, protože zde neexistovala instituce tzv. “common law”, což byla všeobecná úcta k zákonům a pořádku nejen mezi běžnými lidmi, ale především byly zákony respektovány panovníky v Anglii už od 12. století a tento proces pak vedl ke všeobecné obrodě, renesanci a pokroku ve společnosti prakticky v celé Evropě. V Rusku ale nic takového neproběhlo a ruský car nikdy neměl v úmyslu předat svoji moc parlamentu a zákonodárcům. Po VŘSR už jenom myšlenky na něco takového jako “common law” mohly vést přímo k fyzické likvidaci jedince a dodnes se v té nešťastné zemi situace zásadně nezlepšila. Karel Havlíček Borovský našemu národu podal o této jednoznačně negativní ruské realitě svědectví už v 19. století. Takže pokud připočteme k tomuto faktu obrovskou nejen fyzickou, ale hlavně lidskou devastaci ruského státu po celou dobu jeho existence, tak se nikdo nemůže divit, co se tam dnes děje. A pokud se nikomu nechce číst Havlíčkovy reportáže o Rusku, jelikož kdo má na to dnes čas, že ano, tak si alespoň může přečíst jednu diplomku, na to si snad už čas najde: Karel Havlíček Borovský a Rusko.